Ježíš Kristus skutečně umřel na kříži a jeho mrtvé tělo bylo uloženo do hrobu. Dosvědčují to prameny. [627]
​
KOMENTÁŘ
​V Janově evangeliu 19,33nn vojáci výslovně potvrzují Ježíšovu smrt: mrtvému Ježíši probodnou kopím srdce a pozorují, jak z rány vytryskne krev a voda. Jan navíc poznamenává, že společně ukřižovaným zločincům byly přeraženy nohy, aby se urychlila jejich smrt. V Ježíšově případě to v daném okamžiku nebylo nutné, protože už podlehl smrti.
​
KATECHISMUS KATOLICKÉ CÍRKVE
​KKC 627
Kristova smrt byla skutečnou smrtí, neboť ukončila jeho pozemskou lidskou existenci. Avšak díky spojení, které si osoba Syna zachovala se svým tělem, nedošlo k posmrtnému rozkladu jako u jiných, protože „nebylo možné, aby zůstal v moci smrti“ (Sk 2,24) a proto „božská moc uchránila Kristovo tělo od porušení“. O Kristu se může současně říci: „Byl vyrván ze země živých“ (Iz 53,8) i: „Mé tělo odpočine v naději, neboť nevydáš mě podsvětí napospas, nedopustíš, aby tvůj Svatý podlehl porušení“ (Sk 2,26-27). Ježíšovo vzkříšení „třetího dne“ (1 Kor 15,4; Lk 24,46) bylo toho znamením, protože se předpokládalo, že rozklad začíná od čtvrtého dne.