Ježíš Kristus je Pánem světa a Pánem dějin, protože všechno bylo stvořeno pro něho. Všichni lidé jím byli vykoupeni a budou jím souzeni. [668-674,680]
KOMENTÁŘ
Je nad námi jako jediný, před kterým se klaníme na kolenou; je s námi jako hlava své církve, v níž už nyní začíná Boží království; je před námi jako Pán dějin, protože definitivně rozdrtil mocnosti temnot a naplnil dějiny světa podle Božího plánu; vychází nám vstříc ve slávě a jednoho dne, který neznáme, přijde obnovit a naplnit svět. Jeho blízkost lze zakoušet především v Božím slově, v přijímání SVÁTOSTÍ, v péči o chudé a všude tam, kde se dva nebo tři shromáždí v jeho jménu (srov. Mt 8,20).
KATECHISMUS KATOLICKÉ CÍRKVE
KKC 668 – 674
„Vždyť právě proto Kristus umřel a vstal k životu, aby se stal Pánem nad mrtvými i nad živými“ (Řím 14,9). Kristovo nanebevstoupení znamená, že se svým lidstvím podílí na moci a vládě samotného Boha. Ježíš Kristus je Pán: má všechnu moc na nebi i na zemi. Je povýšen „vysoko nad všechna knížata, mocnosti, síly, panstva“, protože Otec „všechno podřídil pod jeho nohy“ (Ef 1,21-22). Kristus je Pán vesmíru i dějin. V něm nacházejí dějiny člověka, ale i celé stvoření své opětné soustředění jako v Hlavě, své transcendentní (přesažné) dovršení.
Jako Pán je Kristus také hlavou církve, která je jeho tělem. Po svém nanebevstoupení a oslavení, když takto splnil své poslání, zůstává na zemi ve své církvi. Vykoupení je zdrojem vlády, kterou Kristus v síle Ducha svatého vykonává nad církví. „Kristovo království je již dnes tajemně přítomné“ v církvi, která je „zárodek a počátek tohoto království na zemi“.
Po nanebevstoupení vstoupil Boží plán do své konečné fáze. Jsme již v „poslední hodině“ (1 Jan 2,18). „Žijeme tedy už v poslední době, obnova světa je už neodvolatelně stanovena a jakýmsi reálným způsobem se v tomto věku předjímá: církev se totiž už na zemi vyznačuje opravdovou svatostí, třebaže nedokonalou.“ Kristovo království, jež hlásá církev, již projevuje svou přítomnost zázračnými znameními.
Kristovo království je už přítomno v církvi, nicméně ještě není dovršeno příchodem Krále na zem „s velikou mocí a slávou“ (Lk 21,27). Toto království je ohrožováno silami nepravosti, i když tyto síly byly radikálně přemoženy Kristovou Velikou nocí. Až do chvíle, kdy mu bude všechno podrobeno, „dokud však nenastane nové nebe a nová země, v nichž bude sídlit spravedlnost, putující církev ve svých svátostech a institucích, jež patří k tomuto věku, má podobu tohoto pomíjejícího světa. Žije mezi tvorstvem, které dosud sténá, trpí bolest a čeká, až se Boží synové zjeví ve slávě“. Proto se křesťané modlí, zvláště při slavení eucharistie, aby urychlili Kristův návrat, a říkají mu: „Pane, přijď“ (Zj 22,20).
Kristus před svým nanebevstoupením prohlásil, že ještě nenadešla chvíle slavného nastolení mesiášského království očekávaného Izraelem, které mělo podle proroků přinést všem lidem konečný řád spravedlnosti, lásky a pokoje. Nynější čas je, podle Pána, časem Ducha a svědectví, ale také časem ještě poznamenaným „vnějšími strastmi“ a zkouškou zla, čehož není církev ušetřena. Je to začátek bojů posledních dnů. Je to čas čekání a bdělosti.
Ode dne nanebevstoupení je Kristův příchod ve slávě blízký, i když není naší věcí vědět „čas a okolnosti, jak je Otec z vlastní moci ustanovil“ (Sk 1,7). Tento eschatologický příchod může nastat každým okamžikem, i když je „pozdržen“ — on i konečná zkouška, která mu bude předcházet.
Příchod oslaveného Mesiáše je totiž v každé chvíli dějin pozastaven, až jej uzná „celý Izrael“ (Řím 11,26), jehož „část se zatvrdila“ (Řím 11,25) v nevěře vůči Ježíšovi. Po letnicích říká svatý Petr jeruzalémským Židům: „Obraťte se tedy a dejte se na pokání, aby vaše hříchy byly zahlazeny, aby přišla od Pána ona doba útěchy a aby vám poslal Mesiáše, který byl pro vás určen, Ježíše. Nebe ho musí přijmout až do té doby, kdy bude zase všechno obnoveno, jak o tom už dávno mluvil ústy svých svatých proroků“ (Sk 3,19-21). A svatý Pavel říká podobně: „To, že byli vyloučeni, přineslo světu smíření s Bohem. Co teprve bude znamenat, až budou znova přijati? To bude úplné vzkříšení z mrtvých!“ (Řím 11,15). Jedině vstup židů „v plném počtu“ (Řím 11,12) do mesiášské spásy, po vzoru plného počtu pohanů, umožní Božímu lidu dosáhnout „Kristovy plnosti“ (Ef 4,13), v níž „bude Bůh všechno ve všem“ (1 Kor 15,28).
KKC 680
Kristus Pán již vládne prostřednictvím církve, ale nejsou mu ještě podrobeny všechny věci tohoto světa. Vítězství Kristova království nenastane bez posledního útoku mocností zla.