Duch svátý mě otvírá Bohu; učí mě modlit se a pomáhá mi tu být pro druhé. [738-741]
​
KOMENTÁŘ
​ „Tichý host naší duše“ – tak nazývá Ducha svátého sv. Augustin. Kdo ho chce vnímat, musí se ztišit. Často v nás a s námi totiž promlouvá velice tichým hlasem, třeba hlasem našeho svědomí nebo jinými vnitřními i vnějšími podněty. Být „chrámem Ducha svátého“ znamená být tělem i duší k dispozici tomuto hostu, Bohu v nás. Naše tělo je tedy do jisté míry místem Božího přebývání. Čím více se otevřeme Duchu svátému, tím dokonaleji může být mistrem našeho života a tím spíše nás také zahrne CHARISMATY k budování církve. Tak v nás porostou „PLODY DUCHA SVÁTÉHO“. 290-291,295-297, 310-311,517
​
KATECHISMUS KATOLICKÉ CÍRKVE
​KKC 738 – 741
Tímto způsobem se poslání církve nepřidává k poslání Krista a Ducha svatého, ale je jeho svátostí: celým svým bytím a ve všech svých údech je poslána hlásat a dosvědčovat, zpřítomňovat a šířit tajemství společenství Nejsvětější Trojice (to bude předmětem následujícího článku): „My všichni, kteří jsme obdrželi jediného a téhož ducha, totiž Ducha svatého, jsme spojeni navzájem, ale i s Bohem. Neboť i když je nás jednotlivě mnoho a Kristus dává každému z nás, aby v něm přebýval Duch Otce i jeho Duch, je tento Duch jediný a nedělitelný. Sjednocuje ty, kteří jsou vzájemně odlišní … a působí, že všichni se jeví v něm samém jako jedna věc. Jako moc Kristova svatého lidství působí, že všichni, v nichž je přítomna, tvoří jedno tělo; tak jediný a nedílný Boží Duch, který přebývá ve všech, přivádí všechny k duchovní jednotě.“

Protože je Duch svatý Kristovým Pomazáním, je to sám Kristus, hlava Těla, kdo jej vylévá do svých údů, aby je živil, uzdravoval, aby organizoval jejich vzájemné působení, aby je oživoval, posílal vydávat svědectví a zapojoval je do své oběti Otci a do svých přímluv za celý svět. Kristus sděluje svého Ducha svatého a posvětitele údům svého Těla skrze svátosti církve (o tom bude pojednávat druhá část katechismu).

Tyto „divy Boží“, které církev nabízí věřícím ve svátostech, nesou své ovoce nového života v Kristu podle Ducha (o tom bude pojednávat třetí část katechismu).

„Duch nám přichází na pomoc v naší slabosti. Vždyť ani nevíme, oč se máme vlastně modlit. A tu sám Duch se za nás přimlouvá vzdechy, které nelze vyjádřit“ (Řím 8,26). Duch svatý, tvůrce Božích děl, je učitelem modlitby (tím se bude zabývat čtvrtá část katechismu).