Věřící jakožto celek se nemohou mýlit ve víře, protože Ježíš zaslíbil svým učedníkům, že jim pošle Ducha pravdy a že je zachová ve své pravdě (srov. Jan 14,17). [80-82, 85-87, 92, 100]
​
KOMENTÁŘ
​Tak jako učedníci věřili Ježíšovi z hloubi svého srdce, stejně se může i křesťan naprosto spolehnout na církev při svém hledání cesty k životu. Protože Ježíš Kristus osobně pověřil své apoštoly úkolem vyučovat druhé, má tedy církev →učitelský úřad (úřad = úkol) a nesmí mlčet. Jednotliví členové církve se sice mohou mýlit, a dokonce se mohou dopouštět i ošklivých chyb, avšak církev jako celek nemůže nikdy vybočit z oblasti Boží pravdy. …
​
KATECHISMUS KATOLICKÉ CÍRKVE
​KKC 80 -82
„Posvátná tradice a Písmo svaté jsou tedy ve vzájemném těsném spojení a sdílení. Obojí vyvěrá z téhož božského pramene, splývá jaksi v jedno a směřuje k témuž cíli.“ Jedno i druhé zpřítomňuje v církvi tajemství Krista a činí je plodným, neboť on slíbil, že zůstane se svými „po všechny dny až do konce světa“ (Mt 28,20).

„Písmo svaté je totiž Boží řeč, písemně zaznamenaná z vnuknutí Ducha svatého.“ Co se týká posvátné tradice, ta „předává Boží slovo, které svěřil Kristus Pán a Duch svatý apoštolům, bez porušení jejich nástupcům, aby je osvěcováni Duchem pravdy ve svém hlásání věrně uchovávali, vykládali a šířili“.

„A to je důvod, proč církev nečerpá svou jistotu o všem, co bylo zjeveno, pouze z Písma svatého. Proto se má obojí přijímat a ctít se stejnou láskou a vážností.“

KKC 85 – 87
„Úkol autenticky vykládat Boží slovo psané nebo ústně předávané je svěřen pouze živému učitelskému úřadu církve, který vykonává svou pravomoc ve jménu Ježíše Krista“, to je biskupům ve spojení s Petrovým nástupcem, římským biskupem.

„Tento učitelský úřad však není nad Božím slovem, ale slouží mu tak, že učí jen to, co bylo předáno, neboť z Božího příkazu a za pomoci Ducha svatého Boží slovo zbožně slyší, svědomitě střeží a věrně vykládá a z tohoto jediného pokladu víry čerpá všecko, co předkládá k věření jako zjevené od Boha.“

Věřící, kteří si připomínají Kristova slova apoštolům „Kdo poslouchá vás, poslouchá mne“ (Lk 10,16), ochotně přijímají učení a pokyny, které jim pastýři různými způsoby předkládají.

KKC 92
„Celek věřících… se nemůže mýlit ve víře. Tuto svou neobyčejnou vlastnost projevuje prostřednictvím nadpřirozeného smyslu pro víru celého lidu, když od ‘biskupů až po poslední věřící laiky’ dává najevo svůj obecný souhlas ve věcech víry a mravů.“

KKC 100
Úkol autenticky vykládat Boží slovo byl svěřen pouze učitelskému úřadu církve, papeži a biskupům, kteří jsou s ním spojeni.