„Protože tedy všechno, co tvrdí inspirovaní autoři neboli svatopisci, se musí považovat za tvrzení Ducha svatého, je třeba uznat, že knihy Písma svatého učí spolehlivě, věrně a bez omylu pravdu, kterou chtěl mít Bůh zaznamenanou v Písmu svátém pro naši spásu“ (2. vatikánský koncil, DV 11). [103-107]
KOMENTÁŘ
Bible nespadla hotová z nebe, ani ji Bůh nediktoval lidským psacím strojům. Ale k jejímu sepsání si „vybral lidi a použil jich s jejich schopnostmi a silami, působil v nich a skrze ně, aby jako praví autoři zapsali všechno to a pouze to, co on chtěl“ (2. vatikánský koncil, DV 11). K uznání určitých textů jakožto Písma svatého patří tedy i všeobecný souhlas církve…. Rozhodnutí o tom, které z mnohých raně křesťanských spisů byly skutečně inspirovány Duchem svátým, padlo ve 4. století, kdy byl sestaven takzvaný → kánon Písma svátého.
KATECHISMUS KATOLICKÉ CÍRKVE
KKC 103 – 107
Proto církev měla vždy v úctě Boží Písmo, jako má v úctě samo tělo Páně. Neustále totiž podává věřícím chléb života, který bere ze stolu jak Božího slova, tak Kristova těla.
Církev neustále nachází v Písmu svatém svou potravu a svou sílu: vždyťv něm nepřijímá jen pouhé lidské slovo, ale Boží slovo, jímž skutečně je. „V posvátných knihách totiž Otec, jenž je na nebesích, s láskou vychází vstříc svým dětem a rozmlouvá s nimi.“
Bůh je autorem Písma svatého. „Co bylo Bohem zjeveno a je v Písmě svatém obsaženo a vyjádřeno, bylo zaznamenáno z vnuknutí Ducha svatého. Svatá matka církev totiž považuje podle apoštolské víry všechny knihy jak Starého, tak Nového zákona se všemi jejich částmi za posvátné a kanonické, protože jejich původcem je Bůh, neboť byly sepsány z vnuknutí Ducha svatého, a jako takové byly církvi předány.“
Bůh inspiroval lidské autory posvátných knih. „K sepsání posvátných knih si však Bůh vybral lidi a použil jich s jejich schopnostmi a silami, působil v nich a skrze ně, aby jako praví autoři zapsali všechno to a pouze to, co on chtěl.“
Inspirované knihy učí pravdě. „Protože tedy všechno, co tvrdí inspirovaní autoři neboli svatopisci, se musí považovat za tvrzení Ducha svatého, je třeba uznat, že knihy Písma svatého učí spolehlivě, věrně a bez omylu pravdu, kterou chtěl mít Bůh zaznamenanou v Písmě svatém pro naši spásu.“