Ve -»Starém zákoně se Bůh zjevuje jako ten, kdo stvořil a udržuje svět, a jako ten, kdo vede a vycho­vává lidi. Rovněž knihy Starého zákona jsou Božím slovem a Písmem svátým. Bez Starého zákona člověk nedokáže porozumět Ježíši Kristu. [121-123, 128-130, 140]
​
KOMENTÁŘ
​Ve Starém zákoně začíná velký příběh vyučování ve víře, která v Novém zákoně doznává rozhodující­ho obratu a na konci světa, v opětovném slavném příchodu Ježíše Krista dosahuje svého cíle. Starý zákon přitom znamená podstatně více než pouhou předehru Nového zákona. Přikázání a proroctví pro lid staré smlouvy a v nich obsažená zaslíbení pro všechny lidi nebyla nikdy odvolána. V knihách Starého zákona nalézáme nenahraditelný poklad modliteb a moudrosti; na prvním místě jsou to žalmy, které se staly součástí každodenní modlitby církve.
​
KATECHISMUS KATOLICKÉ CÍRKVE
​KKC 121 – 123
Starý zákon je neodlučitelná část Písma svatého. Jeho knihy jsou inspirované Bohem a uchovávají si nepomíjející hodnotu, protože Stará smlouva nikdy nebyla odvolána.

„Plán spásy ve Starém zákoně byl zaměřen především k tomu, aby připravoval… příchod Krista, vykupitele světa.“ Knihy Starého zákona „sice obsahují též věci nedokonalé a dočasné“, vydávají však svědectví o celé božské pedagogice spásné Boží lásky. „Vyjadřují živý cit vůči Bohu, jsou v nich uloženy vznešené nauky o Bohu, spasitelná moudrost o životě člověka i podivuhodné poklady modliteb“; a konečně je v nich „ukryto tajemství naší spásy“.

Křesťané si váží Starého zákona jako ryzího slova Božího. Církev vždycky rozhodně odmítala myšlenku zavrhnout Starý zákon pod záminkou, že by se ve světle Nového zákona stal už „jen přežitkem“ (marcionismus).

KKC 128 – 130
Církev už za apoštolských dob, a poté stále vyzdvihovala ve své tradici jednotu Božího plánu v obou zákonech prostřednictvím typologie. Ta rozpoznává v Božích dílech Starého zákona předobrazy toho, co Bůh v plnosti časů dovršil v osobě svého vtěleného Syna.

Křesťané tedy čtou Starý zákon ve světle Krista, který zemřel a vstal z mrtvých. Typologická četba odhaluje nevyčerpatelný obsah Starého zákona. Má nám tak připomenout, že si uchovává svou specifickou hodnotu zjevení, jak to potvrdil sám náš Pán. Ostatně i Nový zákon je nutno číst ve světle Starého zákona. Prvotní křesťanská katecheze se na něj neustále odvolává. Podle starobylého rčení „Nový zákon je skryt ve Starém, zatímco Starý je odhalen v Novém zákoně“.

Typologie vyjadřuje vzestupnou dynamičnost v naplňování Božího plánu, kdy Bůh bude všechno ve všem (srov. 1 Kor 15,28). Například povolání patriarchů a vyjití z Egypta neztrácejí v Božím plánu svou vlastní cenu, jelikož v něm představují etapy určitých mezidobí.

KKC 140
Jednota obou Zákonů vyvěrá z jednoty Božího plánu a jeho zjevení: Starý zákon připravuje Nobý, zatímco Nový naplňuje Starý; oba dva se navzájem osvětlují; oba dva jsou skutečné Boží slovo.