V -»Novém zákoně se naplňuje Boží -»zjevení. Čtyři evangelia podle Matouše, Marka, Lukáše a Jana jsou jádrem Písma svátého a nejvzácnějším pokladem církve. Boží Syn nám v nich ukazuje, kdo je, a setkává se s námi. Ze Skutků apoštolů se dovídáme o počátcích církve a o působení Ducha svátého. V apoštolských listech se lidský život se svými nejrůznějšími stránkami posouvá do Kristova světla. Ve Zjevení svátého Jana nahlížíme do udá­lostí dovršení času. [124-127, 128-130, 140]
​
KOMENTÁŘ
​Ježíš je vše, co nám Bůh chtěl říci. Celý -> Starý zákon připravuje lidi na událost vtělení Božího Syna. Veškerá zaslíbení docházejí v Ježíši svého naplnění. Být křesťanem znamená žít stále hlouběji ve spojení s Ježíšovým životem. K tomu ale potřebujeme číst a žít evangelium. Madeleine Delbrélová prohlašuje: „Bůh nám svým slovem říká, kdo je a co chce; říká to s konečnou platností a říká to znovu na každý den. Když bereme do rukou evangelium, měli bychom pamatovat, že v něm přebývá Slovo, které se touží v nás vtělit, které si přeje nás uchvátit, abychom tak na novém místě, v nové době a v novém lidském prostředí začali nanovo svůj život.“
​
KATECHISMUS KATOLICKÉ CÍRKVE
​KKC 124 – 130
„Boží slovo, které je Boží silou k spáse pro každého věřícího, je vynikajícím způsobem podáno a projevuje svou sílu v knihách Nohého zákona.“ Tyto knihy nám podávají definitivní pravdu Božího zjevení. Jejich ústředním námětem je Ježíš Kristus, vtělený Boží Syn, jeho skutky, jeho učení, jeho utrpení a oslavení, a také počátky jeho církve pod vedením Ducha svatého.

Evangelia jsou srdcem celého Písma svatého, „neboť jsou hlavním svědectvím o životě a učení vtěleného Slova, našeho Spasitele“.

Vznik evangelií je možné rozdělit do tří etap: 1. Ježíšův život a učení. Církev pevně trvá na tom, že čtyři evangelia, „jejichž historičnost bez váhání potvrzuje, věrně podávají to, co Boží Syn Ježíš v době svého života mezi lidmi pro jejich věčnou spásu skutečně konal a učil až do dne, kdy vstoupil do nebe.“ 2. Ústní podání. „Apoštolové pak po nanebevstoupení Pána předali svým posluchačům to, co říkal a dělal, s plnějším porozuměním, jakého se jim, poučeným událostmi Kristova oslavení a vyučeným světlem Ducha pravdy, dostalo.“ 3. Psaná evangelia. „Bibličtí spisovatelé sepsali čtyři evangelia tak, že něco vybrali z množství ústních nebo už i písemných tradic, něco sestavili v celek nebo vysvětlili se zřetelem na tehdejší stav církevních obcí. Přitom zachovali formu hlásání, ale vždy tak, že nám sdělují o Ježíši pravdivé a upřímné údaje.

Evangelium ve čtyřech podáních zaujímá v církvi jedinečné místo; dosvědčuje to úcta, jíž je zahrnuje liturgie, a zcela zvláštní přitažlivost, která v každé době působila na světce. „Není žádný lepší, vzácnější a úchvatnější text než evangelium. Pozorujte a uchovávejte [v srdci] to, co Kristus, náš Pán a Mistr, učil svými slovy a vykonal svými skutky.“ „Nade všechno mě udržuje ve chvílích vnitřní modlitby evangelium. V něm nalézám všechno, co potřebuje má ubohá duše. Odhaluji v něm stále nová světla, skrytý a tajemný smysl.“

Církev už za apoštolských dob, a poté stále vyzdvihovala ve své tradici jednotu Božího plánu v obou zákonech prostřednictvím typologie. Ta rozpoznává v Božích dílech Starého zákona předobrazy toho, co Bůh v plnosti časů dovršil v osobě svého vtěleného Syna.

Křesťané tedy čtou Starý zákon ve světle Krista, který zemřel a vstal z mrtvých. Typologická četba odhaluje nevyčerpatelný obsah Starého zákona. Má nám tak připomenout, že si uchovává svou specifickou hodnotu zjevení, jak to potvrdil sám náš Pán. Ostatně i Nový zákon je nutno číst ve světle Starého zákona. Prvotní křesťanská katecheze se na něj neustále odvolává. Podle starobylého rčení „Nový zákon je skryt ve Starém, zatímco Starý je odhalen v Novém zákoně“.

Typologie vyjadřuje vzestupnou dynamičnost v naplňování Božího plánu, kdy Bůh bude všechno ve všem (srov. 1 Kor 15,28). Například povolání patriarchů a vyjití z Egypta neztrácejí v Božím plánu svou vlastní cenu, jelikož v něm představují etapy určitých mezidobí.

KKC 140
Jednota obou Zákonů vyvěrá z jednoty Božího plánu a jeho zjevení: Starý zákon připravuje Nobý, zatímco Nový naplňuje Starý; oba dva se navzájem osvětlují; oba dva jsou skutečné Boží slovo.