Církev čerpá život a sílu z Písma svátého. [103-104,131-133, 141]
KOMENTÁŘ
Kromě Ježíšovy přítomnosti v eucharistii neprokazuje církev ničemu takovou úctu jako Boží přítomnosti v Písmu svátém. Při mši svaté nasloucháme slovům evangelia vestoje, protože k nám lidskými slovy promlouvá Bůh sám. →128
KATECHISMUS KATOLICKÉ CÍRKVE
KKC 103 – 104
Proto církev měla vždy v úctě Boží Písmo, jako má v úctě samo tělo Páně. Neustále totiž podává věřícím chléb života, který bere ze stolu jak Božího slova, tak Kristova těla.
Církev neustále nachází v Písmu svatém svou potravu a svou sílu: vždyťv něm nepřijímá jen pouhé lidské slovo, ale Boží slovo, jímž skutečně je. „V posvátných knihách totiž Otec, jenž je na nebesích, s láskou vychází vstříc svým dětem a rozmlouvá s nimi.“
KKC 131 – 133
„Slovo Boží má takovou sílu a moc, že je pro církev oporou a životem a pro její děti posilou víry, pokrmem duše, čistým a trvalým pramenem duchovního života.“ „Věřícím křesťanům musí být dokořán otevřen přístup k Písmu svatému.“
„Proto má být studium Písma svatého duší posvátné teologie. Ve slově Písma nachází zdravou výživu a svatou svěžest také služba slova, totiž pastýřské kázání, katecheze a všechna křesťanská výuka, ve které má mít liturgická homilie význačné místo.“
Církev „naléhavě a důrazně vybízí také všechny věřící…, aby častým čtením Písma svatého získali ‘nesmírně cenné poznání Ježíše Krista’ (Flp 3,8). ‘Vždyť neznat Písmo znamená neznat Krista’.“
KKC 141
„Církev měla vždy v úctě Boží Písmo jako samo tělo Páně“; v obou nachází celý křesťanský život svou potravu a svou vlastní normu.