Vyznání víry sahají až k Ježíšovi, který své učedníky pověřil posláním křtít. Apoštolové při tom měli od lidí požadovat vyznání konkrétní víry, a sice víru v Otce, Syna a Ducha svátého (-»Trojice). [188-191]
​
KOMENTÁŘ
​Základem všech pozdějších formulí vyznání víry je vyznání Ježíše jako Pána a jeho misijního pověření. To zní: „Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svátého“ (Mt 28,19). Všechny formule vyznání víry v církvi jsou rozvinutím víry v trojjediného Boha. Vždycky začínají vyznáním Otce, který stvořil a udržuje svět, dále se vztahují k Synu, v němž jsme byli my sami i svět zachráněni, a ústí ve vyznání Ducha svátého, který představuje Boží přítomnost v církvi a ve světě.
​
KATECHISMUS KATOLICKÉ CÍRKVE
​KKC 188-191
Řecké slovo „symbolon“ označovalo polovinu rozlomeného předmětu (např. pečeti), která sloužila jako poznávací znamení. Rozlomené části se přiložily k sobě, aby se tak ověřila nositelova totožnost. „Symbol víry“ je tedy znamením k zjištění totožnosti a znamením společenství věřících. Slovem „symbolon“ se později označoval soubor, sbírka nebo souhrn. „Symbol víry“ je soubor základních pravd víry. Z toho vyplývá, že tvoří první a základní opěrný bod katecheze.

Poprvé se „vyznání víry“ pronáší při křtu. „Symbol víry“ je především křestním symbolem. Protože se křest uděluje „ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého“ (Mt 28,19), jsou pravdy víry, vyznáváme při křtu, seřazeny podle svého vztahu ke třem osobám Nejsvětější Trojice.

Vyznání je tedy rozděleno na tři části: „První část je věnována první božské osobě a obdivuhodnému dílu stvoření; druhá je vyhrazena druhé božské osobě a tajemství lidského vykoupení; třetí se zabývá třetí božskou osobou, zdrojem a základem našeho posvěcení.“ To jsou „tři části naší (křestní) pečeti“.

„Tyto tři části jsou navzájem odlišné, i když spolu souvisejí. Podle přirovnání, kterého často užívali církevní otcové, jim říkáme články. Jako máme v našich údech určité klouby (články), které je rozlišují a člení, tak byly správně a právem ve vyznání víry označeny jako články ty pravdy, které máme věřit obzvláště a způsobem jasně vymezeným.“ Podle starobylé tradice, dosvědčené již svatým Ambrožem, má Krédo dvanáct článků, vyjadřujíc tak symbolicky počtem apoštolů souhrn apoštolské víry.