„Svět byl stvořen k Boží slávě“ (1. vatikánský koncil). [293-294, 319]
​
KOMENTÁŘ
​Neexistuje žádný jiný důvod stvoření než láska. V ní se zjevuje Boží sláva a vznešenost. Chválit Boha proto neznamená jenom tleskat Stvořiteli. Člověk totiž není pouhým divákem stvořitelského díla. „Chválit“ Boha znamená vděčně přijmout své místo v díle stvoření a vykoupení. -> 489
​
KATECHISMUS KATOLICKÉ CÍRKVE
​KKC 293-294
To je základní pravda, které Písmo i tradice učí a kterou oslavují: „Svět byl stvořen ke slávě Boží.“ Bůh stvořil všechny věci, vysvětluje svatý Bonaventura, „ne aby rozmnožil vlastní slávu, ale aby ji ukázal a sdělil“. Vždyť Bůh nemá jiný důvod ke stvoření než svou lásku a svou dobrotu: „Byl to klíč lásky, který otevřel jeho ruku, aby vznikli tvorové.“ A 1. vatikánský koncil učí: „Tento jediný pravý Bůh na počátku časů svrchovaně dobrovolným rozhodnutím ve své dobrotě a svou všemohoucí silou stvořil z ničeho zároveň jak duchové, tak tělesné tvory, ne kvůli tomu, aby zvětšil svou blaženost, ani aby dosáhl své dokonalosti, nýbrž aby ji ukázal skrze dobra, která udílí svým tvorům.“

Boží sláva záleží v tom, že se uskuteční toto zjevení a toto sdílení jeho dobroty, neboť kvůli tomu byl stvořen svět. Učinit, „abychom byli přijati za jeho děti skrze Ježíše Krista“, byl dobrotivý plán jeho vůle, „proto, aby se vzdávala chvála jeho vznešené dobrotivosti“ (Ef 1,5-6). „Vždyť slávou Boha je živý člověk a životem člověka je patření na Boha: jestliže Boží zjevení skrze stvoření zjednalo život všem bytostem, které žijí na zemi, tím více zjevení Otce skrze Slovo dá život těm, kdo vidí Boha.“ Konečným cílem stvoření je, aby Bůh, „který je původcem všeho, byl také ‘všechno ve všem’ (1 Kor 15,28), a tak sobě zjednal slávu a nám blaženost“.

KKC 319
Bůh stvořil svět, aby ukázal a sdělil svou slávu. Aby jeho tvorové měli účast na jeho pravdě, na jeho dobrotě, na jeho kráse: je to tedy sláva, pro niž je Bůh stvořil.