Ano, avšak tajemným způsobem. Bůh vše vede cestami, které zná jen on, vstříc konečnému naplnění. [302-305]
​
KOMENTÁŘ
​V Božích rukou jsou jak velké události dějin, tak i drobné příhody našeho osobního života. Tím však není omezena naše svoboda, protože nejsme pouhými loutkami v Božím odvěkém plánu. V Bohu „žijeme, hýbáme se a jsme“ (Sk 17,28). Bůh je ve všem, co nás potkává během našeho života, včetně bolestných událostí a zdánlivě nesmyslných náhod. Bůh hodlá psát rovně i na křivých řádcích našeho života. To, co nám bere a dává, čím nás posiluje a tříbí – to všechno je jeho řízením a zna¬mením jeho vůle.
​
KATECHISMUS KATOLICKÉ CÍRKVE
​KKC 302-305
Stvoření má svou vlastní dobrotu a dokonalost, ale nevyšlo z rukou Stvořitele zcela dokončené. Je stvořeno tak, že je „na cestě“ (in statu viae) ke konečné dokonalosti, k jaké je Bůh určil;tu však má teprve dosáhnout. Záměry, kterými Bůh vede stvoření k této dokonalosti, nazýváme Boží prozřetelností. „Bůh uchovává a řídí svou prozřetelností všechno, co stvořil, ‘mocně se rozpíná od jednoho konce světa k druhému’ (Mdr 8,1). Vždyť ‘před jeho očima je všechno nahé a odkryté’ (Žid 4,13), i to, co vykonají tvorové svým svobodným jednáním.“

Svědectví Písma je jednoznačné: péče Boží prozřetelnosti je konkrétní a bezprostřední; stará se o všechno od nejmenších věcí až po největší světové a dějinné události. Posvátné knihy zdůrazňují naprostou Boží svrchovanost nad během událostí: „Bůh náš je na nebesích, učinil všechno, co chtěl“ (Ž 115,3); a o Kristu se říká: „Když on otevře, nikdo nemůže zavřít, a když on zavře, nikdo nemůže otevřít“ (Zj 3,7); člověk má v srdci mnoho plánů, „jen Hospodinův úradek se však uskuteční“ (Př 19,21).

Tak je vidět, že Duch svatý, hlavní autor Písma svatého, často přičítá skutky Bohu, aniž by se zmiňoval o druhotných příčinách. Není to však primitivní „způsob vyjadřování“, nýbrž výrazný způsob, jak připomenout Boží prvenství a jeho absolutní svrchovanost nad dějinami a světem, a tak vychovávat k důvěře v něho. Modlitba žalmů je velikou školou této důvěry.

Ježíš požaduje synovskou odevzdanost do prozřetelnosti nebeského Otce, který se stará o ty nejnepatrnější potřeby svých dětí: „Nedělejte si proto starost a neříkejte: Co budeme jíst? nebo: Co budeme pít? nebo: Do čeho se oblečeme? ? Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete. Nejprve tedy hledejte Boží království a jeho spravedlnost, a to všechno vám bude přidáno“ (Mdr 6,31-33).