K dovršení stvoření prostřednictvím Boží prozřetel¬nosti nedochází kdesi vysoko nad našimi hlavami. Bůh nás vyzývá, abychom se svou spoluprací podíleli na naplňování stvoření. [307-308]
​
KOMENTÁŘ
​Člověk se může zdráhat Boží vůli. Ale udělá lépe, stane-li se nástrojem božské lásky. Matka Tereza se po celý život snažila smýšlet následujícím způsobem: „Jsem jen malá tužtička v ruce našeho Pána. Ať si svou tužku ořeže nebo naostří. Aťsi píše nebo kreslí, co chce a kde chce. Vždyť je-li to, co bylo napsáno nebo nakresleno, dobré, nebudeme za to chválit tužku nebo použitý papír, nýbrž toho, kdo materiál použil.“ Působí-li Bůh i v nás a skrze nás, nikdy si nesmíme plést vlastní myšlenky, plány a činy s Božím působením. Bůh nepotřebuje naši práci, jako by se bez ní nedokázal obejít.
​
KATECHISMUS KATOLICKÉ CÍRKVE
​KKC 307-308
Bůh dává lidem také moc, aby se svobodně podíleli na jeho prozřetelnosti tím, že jim svěřil odpovědnost „podmanit si zemi“ a panovat nad ní. Tím dal Bůh možnost lidem, aby byli rozumnou a svobodnou příčinou k dokončení díla stvoření tím, že budou zdokonalovat jeho soulad k vlastnímu dobru i k dobru svých bližních. Lidé mohou často jako bezděční spolupracovníci s Boží vůlí svobodně vstoupit do Božího plánu svými skutky, svými modlitbami, ale i svým utrpením. Tak se pak plně stávají „Božími spolupracovníky“ (1 Kor 3,9) a jeho království.

Je neoddělitelnou pravdou od víry v Boha Stvořitele, že Bůh působí ve veškerém jednání svých tvorů. On je první příčina, která působí ve druhých příčinách a skrze ně: „Vždyť i to, že chcete, i to, že pak jednáte, působí přece ve vás Bůh, abyste se mu mohli líbit“ (Flp 2,13). Tato pravda nijak nezmenšuje důstojnost tvora, naopak ji zvyšuje. Vždyť tvor, učiněný Boží mocí, moudrostí a dobrotou z ničeho, nemůže nic, je-li odříznut od vlastního původu, protože „bez Stvořitele se ztrácí“; tím méně pak může dosáhnout svého posledního cíle bez pomoci milosti.