Přestože my lidé jsme bytosti s vlastními hranicemi a ačkoliv se Boží velikost nikdy nevměstná do našich omezených lidských pojmů, můžeme o Bohu mluvit správným způsobem. [39-43, 48]
KOMENTÁŘ
Abychom dokázali o Bohu něco vypovědět, pomáháme si nedokonalými obrazy a omezenými představami. … Proto máme zapotřebí neustále tříbit a opravovat své výpovědi o Bohu.
KATECHISMUS KATOLICKÉ CÍRKVE
KKC 39 – 43
Tím, že církev zastává názor, že lidský rozum je schopen poznat Boha, vyjadřuje svou důvěru, že může mluvit o Bohu ke všem lidem a také se všemi lidmi. Toto přesvědčení je východiskem jejího dialogu s ostatními náboženstvími, s filosofií a vědami, a také s nevěřícími a s ateisty.
Protože naše poznání Boha je omezené, je stejně omezená i naše řeč o Bohu. Nemůžeme pojmenovat Boha jinak než tím, že vycházíme od tvorů a vyjadřujeme se podle našeho omezeného lidského způsobu poznání a myšlení.
Všichni tvorové mají určitou podobnost s Bohem, obzvláště však člověk stvořený k Božímu obrazu a podobě. Všemožné dokonalosti tvorů (jejich pravda, dobro, krása) zrcadlí tedy nekonečnou dokonalost Boha. Proto též můžeme mluvit o Bohu, vycházejíce z dokonalostí jeho tvorů, „neboť z velikosti a krásy tvorstva srovnáním lze poznat jejich Stvořitele“ (Mdr 13,5).
Bůh přesahuje každého tvora. Je tedy třeba očišťovat naši řeč od všeho, co je v ní omezujícího, obrazného a nedokonalého, abychom nesměšovali Boha „nevýslovného, nepochopitelného, neviditelného, nepostižitelného“ s našimi lidskými představami. Naše lidská slova jsou vždy nedostatečná k vyjádření Božího tajemství.
KKC 48 – Vycházíme-li z mnohostranné dokonalosti tvorů, odlesků nekonečně dokonalého Boha, můžeme o Bohu opravdu mluvit, i když naše omezená mluva nevyčerpá jeho tajemství.