Nikoliv. Avšak člověk je dědičným hříchem hluboce zraněn a má ke hříchu sklon. Přesto je s Boží pomocí schopen konat dobro. [405]
​
KOMENTÁŘ
​V žádném případě nejsme nuceni hřešit. Ve skutečnosti se však neustále dopouštíme hříchů, protože jsme slabí, nevědomí a Lehce se dáme svést. Hřích z donucení by ostatně ani nebyl hříchem, protože ke hříchu vždy patří svobodné rozhodnutí.
​
KATECHISMUS KATOLICKÉ CÍRKVE
​KKC 405
Ačkoliv je prvotní hřích vlastní každému, nemá u žádného z Adamových potomků povahu osobní viny. Je to ztráta prvotní svatosti a spravedlnosti, ale lidská přirozenost není úplně zkažena: její přirozené síly jsou zraněny, je podrobena nevědomosti, utrpení a vládě smrti a je nakloněna ke hříchu (tento sklon ke zlému se nazývá žádostivost – „concupiscentia“). Křest tím, že dává Kristův život milosti, zahlazuje prvotní hřích a obrací nového člověka k Bohu; avšak následky tohoto hříchu pro přirozenost, oslabenou a náchylnou ke zlu, zůstávají v člověku a vybízejí jej k duchovnímu boji.