Bůh nepřihlíží se složenýma rukama tomu, jak v řetězové reakci hříchu člověk postupně ničí sebe i svět. Posílá nám Ježíše Krista, Zachránce a Spasitele, který nás vysvobozuje z moci hříchu. [410-412,420-421]
​
KOMENTÁŘ
​„Mně už není pomoci“ – toto zvolání lidské zkušenosti už neplatí. Ať se člověk dostane svým hříchem kamkoliv, Bůh Otec za ním posílá svého Syna. Následkem hříchu je smrt (srov. Řím 6,23). Následkem hříchu je však také nádherná solidarita Boha, který nám posílá Ježíše jako přítele a zachránce.
​
KATECHISMUS KATOLICKÉ CÍRKVE
​KKC 410-412
Bůh člověka po pádu neopustil. Naopak, Bůh ho volá a tajemným způsobem mu ohlašuje, že zlo bude přemoženo a člověk bude ze svého pádu pozvednout. Tento úryvek z knihy Geneze byl nazván „protoevangelium“, protože je to první zvěst o Mesiáši vykupiteli, o boji mezi hadem a ženou a o konečném vítězství jejího potomka.

Křesťanská tradice vidí v tomto úryvku zvěst o „novém Adamovi“, který svou poslušností „až k smrti na kříži“ (Flp 2,8) více než dostatečně odčinil Adamovu neposlušnost. Kromě toho četní Otcové a učitelé církve vidí v ženě, ohlašované v „protoevangeliu“, Kristovu matku Marii, jako „novou Evu“. Vždyť ona jako první a jedinečným způsobem měla prospěch z vítězství nad hříchem, jehož dobyl Kristus: byla totiž uchráněna jakékoli poskvrny dědičného hříchu a během svého pozemského života se ze zvláštní Boží milosti nedopustila žádného hříchu.

Ale proč Bůh prvnímu člověku nezabránil ve hříchu? Svatý Lev Veliký odpovídá: „Kristova nevýslovná milost nám dala lepší dobra než ta, která nám odňala ďáblova závist.“ A svatý Tomáš Akvinský: „Nic nebrání tomu, aby lidská přirozenost byla určena k vyššímu cíli po hříchu. Bůh totiž dopouští existenci zla, aby z něho vytěžil větší dobro. Odtud je výrok sv. Pavla: ‘Kde se však rozmnožil hřích, tam se v míře ještě daleko štědřejší ukázala milost’ (Řím 5,20). A zpěv Exultet: ‘Ó šťastná vina, pro kterou přišel Vykupitel tak vznešený a veliký!’“

KKC 420-421
Vítězství nad hříchem, jehož dobyl Kristus, nám dalo lepší dobra než ta, která nám odňal hřích: „Kde se rozmnoží hřích, tam se v míře daleko štědřejší ukázala milost“ (Řím 5,20).

Podle víry křesťanů byl tento svět „stvořen a je udržován Stvořitelovou láskou“; tento svět „sice upadl do otroctví hříchu, ale ukřižovaný a zmrtvýchvstalý Kristus, jenž zničil moc Zlého, jej osvobodil ?