Ježíš znamená v hebrejštině: „Bůh zachraňuje“. [430-435, 452]
​
KOMENTÁŘ
​Petr prohlašuje ve Skutcích apoštolů: „Neboť pod nebem není lidem dáno žádné jiné jméno, v němž bychom mohli dojít spásy“ (Sk 4,12). Všichni misionáři přinášeli lidem v podstatě toto poselství.
​
KATECHISMUS KATOLICKÉ CÍRKVE
​KKC 430-435
Ježíš znamená v hebrejštině: „Bůh zachraňuje.“ Anděl Gabriel ho při zvěstování nazývá jeho vlastním jménem Ježíš; toto jméno vyjadřuje zároveň jeho totožnost i jeho poslání. Protože pouze Bůh může odpouštět hříchy, je to on, kdo v Ježíši, svém věčném Synu, který se stal člověkem, „spasit svůj lid od hříchů“ (Mt 1,21). Tak Bůh v Ježíši soustřeďuje celé své dílo spásy lidstva.

V dějinách spásy se Bůh nespokojil s tím, že osvobodil Izraele „z domu otroctví“ (Dt 5,6), že ho vyvedl z Egypta; spasí ho i z jeho hříchu; protože hřích je vždycky urážka Boha, pouze Bůh ji může odpustit. Proto Izrael, když si stále více uvědomuje všeobecnost hříchu, nebude moci hledat spásu jinak než ve vzývání jména Boha Vykupitele.

Ježíšovo jméno znamená, že jméno samého Boha je přítomno v osobě jeho Syna, který se stal člověkem kvůli všeobecnému a definitivnímu vykoupení z hříchů. Jen jméno Boží přináší spásu, a napříště ho mohou všichni vzývat, neboť vtělením se Bůh spojil se všemi lidmi, „neboť pod nebem není lidem dáno žádné jiné jméno, v němž bychom mohli dojít spásy“ (Sk 4,12).

Jméno Boha Spasitele vzýval jen jednou za rok velekněz při smírných obřadech za hříchy Izraele, když pokropil krví oběti příkrov (tzv. slitovnici) ve svatyni. Příkrov byl místem Boží přítomnosti. Když svatý Pavel říká o Ježíšovi, že „Bůh ho ustanovil jako smírnou oběť v jeho krvi“ (Řím 3,25), chce tím tvrdit, že v jeho lidství „Bůh smířil svět se sebou pro Kristovy (zásluhy)“ (2 Kor 5,19).

Ježíšovo zmrtvýchvstání oslavuje jméno Boha Spasitele, neboť právě Ježíšovo jméno plně dokazuje svrchovanou moc „Jména nad každé jiné jméno“ (Flp 2,9). Zlí duchové se jeho jména bojí a Ježíšovi učedníci v jeho jménu konají zázraky; vždyť Otec jim dá všechno, oč ho prosí v Ježíšově jménu.

Ježíšovo jméno je středem křesťanské modlitby. Všechny liturgické modlitby končí formulí „per Dominum nostrum Jesum Christum?„ (skrze našeho Pána, Ježíše Krista ?). Modlitba „Zdrávas Maria“ vrcholí slovy „a požehnaný plod života tvého, Ježíš“. Modlitba srdce, obvyklá u východních křesťanů a nazývaná „Ježíšova modlitba“, říká: „Pane Ježíši Kriste, Synu Boží, smiluj se nade mnou hříšným.“ Mnozí křesťané umírají s jediným slovem „Ježíš“ na rtech, jako svatá Jana z Arku.

KKC 452
Jméno „Ježíš“ znamená „Bůh zachraňuje“. Dítě narozené z Panny Marie je pojmenováno „Ježíš“, „on totiž spasí svůj lid od hříchů“ (Mt 1,21): „Neboť pod nebem není lidem dáno žádné jiné jméno, v němž bychom mohli dojít spásy“ (Sk 4,12).