Vy mě nazýváte Mistrem a Pánem, a to právem: to skutečně jsem“ (Jan 13,13). [446-451, 455]
​
KOMENTÁŘ
​Prvotní křesťané hovořili o Ježíšovi jako o „Pánu“ s naprostou samozřejmostí a přitom si byli vědomi, že toto označení bylo ve STARÉM ZÁKONĚ vyhrazeno výlučně Bohu. Apoštol Tomáš vyznává: „Pán můj a Bůh můj!“ (Jan 20,28). Pro nás to znamená: Je-li Ježíš „Pán“, křesťan nesmí padnout na kolena před žádnou jinou mocí.
​
KATECHISMUS KATOLICKÉ CÍRKVE
​KKC 446-451
V řeckém překladu starozákonních knih je nevýslovné jméno, jímž se Bůh zjevil Mojžíšovi, JHVH, přeloženo výrazem „Kyrios“ (Pán). Od té doby se výraz Hospodin (Pán)stává nejčastějším jménem přímo pro označení božství Boha Izraele. V tomto hutném smyslu užívá Nový zákon titulu „Pán“ jak pro Otce, tak – a to je novinka – i pro Ježíše, který je tím uznáván za Boha.

Sám Ježíš si tento titul zastřeně připisuje, když diskutuje s farizeji o smyslu 110. žalmu, ale i otevřeně, když se obrací ke svým apoštolům. Během Ježíšova veřejného života ukazovaly projevy jeho moci nad přírodou, nad nemocemi, nad zlými duchy, nad smrtí a hříchem jeho božskou svrchovanost.

V evangeliích se různé osoby velmi často obracejí na Ježíše oslovením „Pane“. Tento titul vyjadřuje úctu i důvěru těch, kteří přicházejí k Ježíšovi a očekávají od něho pomoc a uzdravení. Pod vlivem Ducha svatého toto oslovení znamená uznání Ježíšova božského tajemství. Při setkání se zmrtvýchvstalým Ježíšem se stává klaněním: „Pán můj a Bůh můj!“ (Jan 20,28). Dostává onen nádech lásky a náklonnosti, kterým se bude vyznačovat křesťanská tradice: „Pán je to!“ (Jan 21,7).

Tím, že první vyznání víry církve připisují Ježíšovi božský titul Pána, vyhlašují od samého počátku, že moc, čest a sláva, náležejí Bohu Otci, a že Otec tuto Ježíšovu svrchovanost ukázal tím, že ho vzkřísil z mrtvých a povýšil ho do své slávy.

Hned od počátku křesťanských dějin znamená vyhlášení Ježíšovy svrchovanosti také uznání, že člověk nesmí absolutně podřizovat svou osobní svobodu žádné pozemské moci, ale jedině Bohu Otci a Pánu Ježíši Kristu: císař není „Pán“. „Církev věří ? že klíč, střed a cíl celých lidských dějin je v jejím Pánu a Učiteli.“

Křesťanská modlitba je poznamenána titulem „Pán“, ať je to výzva k modlitbě: „Pán s vámi“, nebo závěr modlitby: „skrze našeho Pána, Ježíše Krista“, nebo také zvolání plné naděje a důvěry: „Maran atha“ (Pán přichází), či „Marana tha“ (Přijď, Pane!; 1 Kor 16,22), „Amen, přijď, Pane Ježíši!“ (Zj 22,20).

KKC 455
Jméno „Pán“ znamená božskou svrchovanost. Vyznávat nebo vzývat Ježíše jako Pána znamená věřit v jeho božství. „Jenom pod vlivem Ducha svatého může někdo říci: ‘Ježíš je Pán’“ (1 Kor 12,3).