Církev věří, že „blahoslavená Panna Maria byla od prvního okamžiku svého početí pro zvláštní milost a výsadu všemohoucího Boha, vzhledem k zásluhám Ježíše Krista, Spasitele lidského rodu, uchráněna jakékoliv poskvrny dědičného hříchu“ (dogma z r. 1854). [487-492, 508]
​
KOMENTÁŘ
​Víru v „neposkvrněné početí“ nese církev od svého počátku. Dnes ale bývá tento pojem chybně interpretován. V podstatě vypovídá, že Bůh uchránil Marii před důsledky dědičného hříchu, a to od samého počátku jejího života. Nehovoří tedy o Ježíšově početí v Mariině těle. A už vůbec neznamená pohrdání sexualitou v křesťanství v tom smyslu, že by se muž a žena při aktu zplození dítěte „poskvrňovali“.
​
KATECHISMUS KATOLICKÉ CÍRKVE
​KKC 487-492
Co katolická víra vyznává o Marii, pramení z toho, co vyznává o Kristu; co však učí o Marii, to opět osvětluje její víru v Krista.

„Bůh poslal svého Syna“ (Gal 4,4), chtěl však svobodnou spolupráci jednoho tvora, aby mu dal tělo. Kvůli tomu Bůh od věčnosti vyvolil za matku svého Syna jednu izraelskou dceru, židovskou dívku z Nazareta v Galileji, „pannu zasnoubenou s mužem jménem Josef z Davidova rodu a ta panna se jmenovala Maria“ (Lk 1,26-27). „Otec milosrdenství však chtěl, aby vtělení předcházel souhlas předurčené matky, aby tak jako kdysi žena přispěla ke smrti, žena přispěla i k životu.“

Po celý Starý zákon bylo Mariino poslání připravováno posláním svatých žen. Na počátku je Eva: navzdory své neposlušnosti dostává příslib potomstva, které zvítězí nad zlým duchem, a také slib, že bude matkou všech živých. V síle tohoto přislíbení Sára počne syna i přes své stáří. Proti všemu lidskému očekávání Bůh volí to, co je považováno za bezmocné a slabé, aby ukázal, že je věrný tomu, co přislíbil: Annu, Samuelovu matku, Deboru, Rút, Juditu, Ester a mnohé další ženy. Maria „vyniká mezi pokornými a chudými Páně, kteří od něho s důvěrou očekávají a přijímají spásu. S ní konečně, přeslavnou dcerou Siónu, po dlouhém čekání na splnění zaslíbení přišla plnost času a uskutečňuje se nový plán spásy“.

K tomu, aby Maria byla matkou Spasitele, „byla od Boha obdařena dary hodnými tak velkého úkolu“. Anděl Gabriel ji při zvěstování zdraví jako „milostiplnou“ (Lk 1,28). Aby mohla dát svobodný souhlas své víry ke svému vyvolení, které jí bylo oznámeno, bylo třeba, aby byla cele nesena Boží milostí.

Církev si během staletí uvědomila, že Maria, plná Boží milosti, byla vykoupena už od svého početí. To hlásá dogma o Neposkvrněném početí, které vyhlásil roku 1854 papež Pius IX.: „Blahoslavená Panna Maria byla od prvního okamžiku svého početí pro zvláštní milost a výsadu všemohoucího Boha, vzhledem k zásluhám Ježíše Krista, Spasitele lidského rodu, uchráněna jakékoliv poskvrny dědičného hříchu.“

Tento „jas jedinečné svatosti“, kterým je Maria ozdobena „od prvního okamžiku svého početí“, dostává zcela od Krista: „byla vykoupena vznešenějším způsobem vzhledem k zásluhám svého Syna“. Víc než kteroukoliv jinou stvořenou osobu ji Otec v Kristu „zahrnul z nebe rozmanitými duchovními dary“ (Ef 1,3). V něm ji „vyvolil ještě před stvořením světa“, aby byla před ním svatá a neposkvrněná v lásce (Ef 1,4).

KKC 508
Z Evina potomstva Bůh vyvolil Pannu Marii, aby byla matkou jeho Syna. Jako „plná milosti“ je „nejvznešenějším plodem vykoupení“: od prvního okamžiku svého početí je zcela uchráněna poskvrny prvotního hříchu a během svého života se nedopustila žádného osobního hříchu.