Marii nám dal za matku Ježíš Kristus, náš Pán. [963-966, 973]
​
KOMENTÁŘ
​„Ženo, to je tvůj syn … to je tvá matka“ (Jan 19,26b-27a). Tato slova, kterými se Ježíš obrátil z kříže na Jana, od počátku chápala církev tak, že jimi byla svěřena do Mariiny ochrany. Proto je Maria i naší matkou. Smíme k ní volat a prosit ji o přímluvu u Boha.
​
KATECHISMUS KATOLICKÉ CÍRKVE
​KKC 963-966
Potom, co jsme hovořili o úloze Panny Marie v tajemství Krista a Ducha, je vhodné nyní uvažovat o jejím místě v tajemství církve. „Panna Maria … je uznávána a ctěna jako pravá matka Boha a Vykupitele … ‘je dokonce i matka [Kristových] údů …, poněvadž svou láskou spolupracovala, aby se zrodili v církvi věřící, kteří jsou údy té hlavy’.“ „… Maria, Matka Kristova, Matka církve.“

Mariina úloha v církvi je neoddělitelná od jejího spojení s Kristem a přímo z něj vyplývá. „Toto spojení matky se synem v díle spásy je zřejmé od chvíle pozemského početí Krista až do jeho smrti.“ Zvlášť se to projeví v hodině jeho utrpení: „Blahoslavená Panna se ubírala cestou víry a své spojení se synem udržovala věrně až ke kříži. Tam stála ne bez Božího plánu, spolu se svým jednorozeným hluboce trpěla, přidružila se k jeho oběti svou mateřskou duší a láskyplně souhlasila, aby byl zabit obětní dar, který ona zrodila. A nakonec, když Ježíš Kristus umíral na kříži, dal ji za matku učedníkovi těmito slovy: ‘Ženo, to je tvůj syn’ (Jan 19,26-27).“

Po nanebevstoupení svého Syna Maria „svými modlitbami pomáhala prvotní církvi“. Spolu s apoštoly a několika ženami vidíme „také Marii svými modlitbami vyprošující dar Ducha svatého, který ji zastínil už při zvěstování“.

„Když konečně neposkvrněná Panna, která byla uchráněna od jakékoli poskvrny dědičné viny, dokončila svůj pozemský život, byla s tělem i duší vzata do nebeské slávy a vyvýšena Pánem jako královna všeho tvorstva, aby se dokonaleji připodobnila svému synu, Pánu pánů a vítězi nad hříchem a smrtí.“ Nanebevzetí svaté Panny je zvláštní účastí na vzkříšení jejího Syna a předjímá vzkříšení ostatních křesťanů: „Ve svém mateřství jsi uchovala panenství, ve své smrti (dosl. usnutí — pozn. překl.) jsi neopustila svět, ö Matko Boží; dosáhla jsi pramene života, ty, která jsi počala živého Boha, a osvobodíš svými modlitbami naše duše od smrti.“

KKC 973
Tím, že vyslovila „fiat“ při zvěstování a dala svůj souhlas k tajemství vtělení, Maria už spolupracuje na celém díle, které její Syn má vykonat. Je Matkou všude, kde on je Spasitelem a hlavou mystického Těla.