Bůh nám v Ježíši Kristu ukazuje celou hloubku své milosrdné lásky. [65-66, 73]
​
KOMENTÁŘ
​V Ježíši Kristu můžeme spatřit neviditelného Boha. Stal se člověkem, jako jsme my. Na něm vidíme, kam až dokáže zajít Boží láska: Bůh na sebe bere celou tíži našeho života. Jde s námi po všech našich cestách. Je i v naší opuštěnosti, v našem utrpení a v našem strachu ze smrti. Je všude tam, kde už nemůžeme dál, aby nám otevřel dveře k životu. -» 314
​
KATECHISMUS KATOLICKÉ CÍRKVE
​KKC 65 – 66
„Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil Bůh v minulosti k našim předkům skrze proroky. V této poslední době však promluvil k nám skrze svého Syna“ (Žid 1,12). Kristus, Boží Syn, který se stal člověkem, je jedinečným, dokonalým a definitivním Slovem Otce, který v něm říká všechno, a nebude už jiné slovo než toto. Svatý Jan od Kříže po mnoha jiných to vyjadřuje skvěle v komentáři k Žid 1,12: „Když nám dal svého Syna, který je jeho Slovo, a On nemá jiné, řekl nám všechno jednou provždy v tomto jediném Slově a nemá už, co by říkal… protože to, co kdysi mluvil po částech k prorokům, řekl už v celku, když nám dal Všechno, to je svého Syna. Proto kdo by se dnes chtěl tázat Boha nebo si přál nějaké vidění nebo zjevení, nejen by jednal pošetile, ale urážel by Boha, protože by neupíral oči úplně na Krista a vyžadoval by něco jiného nebo nějakou novotu.“

„Křesťanské dílo spásy tedy jako nová a konečná úmluva nikdy nepomine a nemůžeme už očekávat nové veřejné zjevení před slavným příchodem našeho Pána Ježíše Krista (srov. 1 Tim 6,14 a Tit 2,13).“ Nicméně, i když je zjevení dokončeno, není úplně rozvinuto; bude úkolem křesťanské víry postupně během staletí proniknout jeho celý dosah.

KKC 73
Bůh se plně zjevil tím, že poslal svého vlastního Syna, v němž navždy ustanovil svou smlouvu. Syn je definitivním Slovem Otce, takže po něm už nebude žádné jiné zjevení.