CÍRKEV je prostorem ve světě, ve kterém je dokonale přítomen Duch svátý. [797-801, 809]
​
KOMENTÁŘ
​Izrael uctíval Boha v jeruzalémském chrámě. Tento chrám už dnes neexistuje. Jeho úlohu převzala CÍRKEV, která není vázána jen na jediné určené místo. „Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich“ (Mt 18,20). Církev oživuje Ježíšův Duch: přebývá ve slovech Písma svátého a v posvátných znameních – SVÁTOSTECH. Žije v srdcích věřících a promlouvá v jejich modlitbách. Vede je a obdarovává je svými dary (CHARISMATY) – prostými i zářivými. Ten, kdo se spolehne na Ducha svátého, může i dnes zakusit skutečné zázraky.
​
KATECHISMUS KATOLICKÉ CÍRKVE
​KKC 797 – 801
„Co je náš duch, to jest naše duše, pro naše údy, totéž je Duch svatý pro Kristovy údy, pro Kristovo Tělo, jímž je církev.“ „Skutečnost, že všechny části Těla jsou spojeny jak mezi sebou, tak se svou nejvyšší hlavou, je třeba přičítat Kristovu Duchu jako skrytému zdroji, protože přebývá celý v hlavě, celý v Těle a celý v každém z jeho údů.“ Duch svatý dělá z církve „chrám živého Boha“ (2 Kor 6,16)- „Církvi byl svěřen ‘Boží dar’ … do ní bylo vloženo společenství s Kristem, to je Duch svatý, závdavek neporušitelnosti, utvrzení naší víry, žebřík, po němž vystupujeme k Bohu … Vždyť kde je církev, tam je také Duch Boží, a kde je Duch Boží, tam je církev a veškerá milost.“

Duch svatý je „počátek každé činnosti životné a opravdu spasitelné v každém z rozmanitých údů Těla“. Nejrůznějším způsobem působí při budování celého Těla v lásce: skrze Boží slovo, „které má moc vzdělávat“ (Sk 20,32); skrze křest, kterým vytváří Kristovo Tělo; skrze svátosti, které dávají růst údům Kristovým a uzdravují je; skrze milost danou apoštolům“, jež mezi těmito dary zaujímá první místo; skrze ctnosti, které uschopňují ke správnému jednání; a konečně skrze rozmanité zvláštní milosti (nazývané „charismata“), kterými se věřící stávají „schopnými a pohotovými přijímat různé práce či úkoly užitečné pro obnovu a další rozvoj církve“.

Charismata, ať mimořádná, nebo prostá a skromná, jsou milosti Ducha svatého, které přímo nebo nepřímo slouží užitku církve a jsou zaměřeny k jejímu budování, aby prospívaly lidem a potřebám světa.

Charismata má s vděčností přijímat nejen ten, kdo je dostává, nýbrž všichni členové církve. Charismata jsou totiž úchvatným bohatstvím milosti pro apoštolskou pohotovost a pro svatost celého Kristova Těla, pokud se ovšem jedná o dary, které opravdu pocházejí od Ducha svatého a jsou uplatňovány tak, že se plně shodují s ryzími podněty téhož Ducha, totiž s láskou, která je pravým měřítkem charismat.

A právě v tomto smyslu je vždy nutné charismata rozlišovat. Žádné charisma nezprošťuje povinnosti mít v ústě pastýře církve a podřizovat se jim; pastýřům církve „zvláště přísluší nezhášet oheň Ducha, ale všechno zkoumat a držet se toho, co je dobré,“ aby všechna charismata ve své rozmanitosti a vzájemném doplňování spolupracovala ke „společnému prospěchu“ (1 Kor 12,7).

KKC 809
Církev je chrámem Ducha svatého. Duch je jakoby duše mystického těla, zdroj jeho života, jednoty v různorodosti a bohatství jeho darů a charismat.