Židé jsou „staršími sourozenci“ křesťanů, protože Bůh si je zamiloval jako první a hovořil nejprve s nimi. Skutečnost, že se Ježíš Kristus jako člověk stal příslušníkem židovského národa, nás spojuje. To, že v něm církev uznává Syna živého Boha, nás odděluje. V očekávání konečného příchodu Mesiáše jsme ale zajedno. [839-840]
​
KOMENTÁŘ
​Židovská víra je kořenem naší víry. Písmo svaté Židů, kterému my říkáme -> STARÝ ZÁKON, je první částí naší Bible. Židokřesťanský obraz člověka, jehož etika je určována Desaterem, tvoří základ západních demokracií. Je ostudné, že křesťané po celá staletí nechtěli uznávat toto úzké příbuzenství se židovstvím a že se svou špatnou argumentací až příliš často aktivně podíleli na smrtící nenávisti vůči Židům. Proto papež Jan Pavel II. při příležitosti svátého jubilejního roku 2000 výslovně poprosil Židy za odpuštění. Druhý vatikánský koncil jasně prohlašuje, že Židům jako národu nesmí být připisována kolektivní vina za Ježíšovu smrt na kříži. -» 96-97,335
​
KATECHISMUS KATOLICKÉ CÍRKVE
​KKC 839 – 840
„Lidé, kteří ještě nepřijali evangelium, jsou různými způsoby zaměřeni k Božímu lidu.“ Vztah církve k hebrejskému lidu. Církev, Boží lid Nové smlouvy, při zkoumání svého vlastního tajemství, odhaluje své pouto s Židy, kteří „jsou první, kteří poznali jméno Hospodina, našeho Boha“. Na rozdíl od jiných nekřesťanských náboženství židovská víra je již odpovědí na zjevení Boha ve Staré smlouvě. Právě Izraelité „byli přijati za syny, Bůh s nimi bydlel, uzavřel s nimi smlouvu, dal jim zákonodárství, bohoslužbu i zaslíbení. Jejich předkové jsou praotci (izraelského národa) a od nich podle lidské přirozenosti pochází i Kristus“ (Řím 9,4-5), protože „když Bůh někomu něco daruje nebo když někoho povolá, je to neodvolatelné“ (Řím 11,29).

Ostatně, když se uvažuje o budoucnosti, Boží lid Staré smlouvy a nový Boží lid, směřují k obdobným cílům: očekávání příchodu (nebo návratu) Mesiáše. Avšak toto očekávání je na jedné straně zaměřeno na návrat Mesiáše, který zemřel, vstal z mrtvých a byl uznán za Pána a Božího Syna, na druhé straně je zaměřeno na příchod Mesiáše, jehož rysy zůstávají matné, na konci časů: je to očekávání doprovázené dramatem neznalosti anebo zneuznání Ježíše Krista.