Papež je jako nástupce svátého Petra a jako hlava biskupského kolegia zárukou jednoty církve. Má nejvyšší pastorační zmocnění a nejvyšší autoritu při rozhodování ve věroučných a disciplinárních otázkách. [880-882, 936-937]
​
KOMENTÁŘ
​Ježíš svěřil Petrovi jedinečné přednostní postavení mezi APOŠTOLY. Petr se tak stal autoritou prvotní církve. ŘÍM – místní církev, kterou Petr vedl, a také místo jeho mučednické smrti – se stal po jeho smrti duchovním centrem mladé církve. Římu podléhaly všechny církevní obce, protože byl měřítkem pravé, úplné a nefalšované apoštolské víry. Až dodnes je každý BISKUP Říma stejně jako Petr vrchním pastýřem církve, jejíž skutečnou hlavou je Kristus. Pouze v této funkci je PAPEŽ „Kristovým zástupcem na zemi“. Jako nejvyšší autorita v oblasti pastorace a v učení bdí nad tím, aby byla hlásána pravá víra. Pokud se dopustí vysvěcení nositelé církevního úřadu závažného pochybení v otázkách učení a mravů, musí papež v nezbytných případech odvolat jejich pověření k vyučování nebo je musí postavit mimo službu. Jednota v otázkách učení a mravů zaručená UČITELSKÝM ÚŘADEM církve, v jejímž čele stojí papež, dodává katolické církvi do značné míry odolnost a přitažlivost
​
KATECHISMUS KATOLICKÉ CÍRKVE
​KKC 880 – 882
Kristus ustanovil Dvanáct „jako sbor nebo stálou skupinu, které dal do čela Petra, vyvoleného z nich samých“. „Jako z rozhodnutí Pána svatý Petr a ostatní apoštolové tvoří jeden apoštolský sbor, právě tak jsou odpovídajícím způsobem mezi sebou spojeni římský biskup, Petrův nástupce, a biskupové, nástupci apoštolů.“

Pán udělal skálu své církve pouze ze Šimona, kterému dal jméno Petr. Jemu svěřil klíče; jeho ustanovil pastýřem celého stádce. „Je však známo, že moc svazovat a rozvazovat, která byla dána Petrovi, byla udělena také sboru apoštolů, spojenému se svou hlavou.“ Tento pastýřský úřad Petra i ostatních apoštolů tvoří jeden ze základů církve; pokračují v něm biskupové pod papežovým prvenstvím.

Papež, římský biskup a nástupce svatého Petra, „je trvalý a viditelný zdroj a základ jednoty biskupů i celého množství věřících“. „Římský biskup ze svého úřadu Kristova náměstka a pastýře celé církve má totiž nad církví plnou, nejvyšší a všeobecnou pravomoc a je oprávněn ji vždycky svobodně uplatňovat.“

KKC 936 – 937
Pán učinil ze svatého Petra viditelný základ své církve. Jemu svěřil klíče. Římský biskup, nástupce svatého Petra, je „hlavou sboru biskupů, zástupcem Krista a pastýřem celé církve zde na zemi“.

Papež „má z božského ustanovení nejvyšší, plnou, bezprostřední a všeobecnou pravomoc v oboru duchovní správy“.