Nebe je jediným nekonečným okamžikem lásky. Nic už nás neodloučí od Boha, kterého naše duše miluje a kterého po celý život hledala. Společně se všemi anděly a svátými se navždycky můžeme radovat z Boha a s ním.[1023-1026,1053]
​
KOMENTÁŘ
​Ten, kdo někdy pozoroval, jak na sebe Láskyplně hledí zamilovaní; kdo si všiml, jak miminko při kojení hledá oči své maminky, jako by si chtělo uložit do zásoby každý její úsměv, dokáže vzdáleně vytušit cosi o nebi. Moci hledět na Boha tváří v tvář – to je jako jediný nekonečný okamžik lásky.
​
KATECHISMUS KATOLICKÉ CÍRKVE
​KKC 1023 – 1026
Ti, kdo umírají v Boží milosti a přátelství a kdo jsou dokonale očištěni, žijí navždy s Kristem. Jsou navždy podobni Bohu, protože ho vidí „takového, jaký je“ (1 Jan 3,2), „tváří v tvář“ (1 Kor 13,12): „Svou apoštolskou autoritou definujeme, že podle všeobecného Božího ustanovení duše všech svatých, kteří zemřeli před Kristovým utrpením … a všech ostatních věřících, kteří zemřeli po přijetí Kristova svatého křtu, na nichž ve chvíli smrti nebylo či nebude, jestliže zemřou v budoucnu, nic k očišťování, anebo jestliže na nich bylo nebo bude něco k očišťování, když se po smrti očistili … ještě před vzkříšením jejich těl a před posledním soudem — a to po nanebevstoupení Pána a Spasitele, Ježíše Krista — byly, jsou a budou v nebi, jsou přidruženy k nebeskému království a k nebeskému ráji s Kristem spolu se svatými anděly. A po utrpení a smrti našeho Pána Ježíše Krista viděly a vidí božskou podstatu intuitivním nazíráním a také tváří v tvář bez prostřednictví jakéhokoliv stvoření.“

Tento dokonalý život, toto společenství života a lásky s Nejsvětější Trojicí, s Pannou Marií, s anděly a všemi blaženými se nazývá „nebe“. Nebe je konečným cílem a uskutečněním nejhlubších tužeb člověka, stav svrchovaného a konečného štěstí.

Žít v nebi znamená „být s Kristem“. Vyvolení žijí „v něm“, ale uchovávají si, ba nacházejí svou pravou totožnost, své vlastní jméno: „Život totiž, to je být s Kristem, protože kde je Kristus, tam je život, tam je království.“

Ježíš Kristus nám svou smrtí a zmrtvýchvstáním „otevřel“ nebe. Život blažených spočívá v plném vlastnění plodů vykoupení, které zjednal Kristus; ten přidružuje ke své nebeské oslavě ty, kteří v něho uvěřili a zůstali věrni jeho vůli. Nebe je blažené společenství všech, kteří jsou dokonale přivtěleni ke Kristu.

KKC 1053
„Věříme, že množství duší, shromážděné kolem Ježíše a Marie v ráji, tvoří nebeskou církev, kde tyto duše ve věčné blaženosti vidí Boha tak, jak je, a kde v různém stupni a různým způsobem se podílejí spolu se svatými anděly na božské vládě příslušející Kristu ve slávě, přimlouvají se za nás a pomáhají nám v našich slabostech svou bratrskou péčí.“