Konečný nebo také poslední SOUD se uskuteční na konci času, až Pán Ježíš znovu přijde. „Ti, kdo konali dobro, budou vzkříšeni k životu, kdo páchali zlo, budou vzkříšeni k odsouzení“ (Jan 5,29). [1038-1041, 1058-1059]
​
KOMENTÁŘ
​Až se Pán Ježíš znovu vrátí ve slávě, ozáří nás veškeré jeho světlo. Pravda otevřeně vystoupí na denní světlo: naše myšlenky, skutky, náš vztah k Bohu a k lidem – už nic z toho nepůjde ukrýt. Poznáme konečný smysl stvoření, pochopíme podivuhodné Boží cesty k naší spáse a konečně dostaneme odpověď na otázku, jak to, že zlo mohlo mít tolik moci, když jediným skutečně mocným je Bůh. Poslední soud je zároveň naším soudem. Zde se rozhodne, jestli budeme vzkříšeni k věčnému životu, nebo navždy zůstaneme odděleni od Boha. Na ty, kteří si zvolili život, vloží Bůh ještě jednou svou stvořitelskou ruku. V novém těle (srov. 2 Kor 5,1) budou navždy žít k Boží slávě a budou ho chválit tělem i duší. -» 110-112, 157
​
KATECHISMUS KATOLICKÉ CÍRKVE
​KKC 1038 – 1041
Vzkříšení všech mrtvých, „spravedlivých i nespravedlivých“ (Sk 24,15), bude předcházet poslednímu soudu. Bude to „hodina, kdy všichni v hrobech uslyší … hlas [Syna člověka] a vyjdou: ti, kdo konali dobro, budou vzkříšeni k životu, kdo páchali zlo, budou vzkříšeni k odsouzení“ (Jan 5,28-29). Tehdy Kristus přijde „ve slávě a s ním všichni andělé … a budou před něj shromážděny všechny národy. A oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů. Ovce postaví po své pravici, kozly po levici … A ti půjdou do věčného trápení, spravedliví však do věčného života“ (Mt 25,31-33.46).

Před Kristem, který je pravda, bude s konečnou platností odhalena pravda o vztahu každého člověka k Bohu. Poslední soud jasně ukáže, až do nejmenších důsledků, dobro, které každý vykonal nebo opomenul vykonat během svého pozemského života: „Všechno zlo, které špatní lidé páchají, je zaznamenáno, aniž o tom vědí. V den, kdy Bůh nebude mlčet (Ž 50,3) … se obrátí k ničemníkům a řekne jim: ‘Já jsem umístil na zemi své chudé pro vás. Já, jejich hlava, jsem seděl na nebi po pravici svého Otce, ale na zemi mé údy mívaly hlad. Kdybyste obdarovali mé údy, váš dar by došel až k hlavě. Když jsem umístil své chudé na zemi, ustanovil jsem je vašimi poslíčky, aby donášeli vaše dobré skutky do mého pokladu: vy jste nic nevložili do mých rukou, proto také u mne nic nemáte.’“

Poslední soud nastane ve chvíli Kristova slavného návratu. Jen Otec zná jeho hodinu a den; on sám rozhodne, kdy má přijít. Skrze svého Syna Ježíše tehdy pronese své konečné slovo nad celými dějinami. Poznáme poslední smysl celého díla stvoření a celé ekonomie spásy a pochopíme obdivuhodné cesty, po kterých Boží prozřetelnost vedla každou věc k jejímu poslednímu cíli. Poslední soud ukáže, že Boží spravedlnost vítězí nad všemi nespravedlnostmi spáchanými jeho tvory a že Boží láska je silnější než smrt.

Poselství posledního soudu volá k obrácení, pokud Bůh ještě lidem dává „dobu příhodnou, den spásy“ (2 Kor 6,2. Vnuká svatou Boží bázeň. Podněcuje k úsilí o spravedlnost Božího království. Hlásá „blaženou naději“ (Tit 2,13) na návrat Pána, který „přijde v onen den, aby došel slávy ve svých věřících a aby na sebe soustředil obdiv u všech, kdo víru přijali (2 Sol 1,10).

KKC 1058 – 1059
Církev se modlí, aby se nikdo neztratil: „Pane, nedopusť, abych se kdy odloučil od tebe.“ Je-li pravda, že se nikdo sám nemůže spasit, je také pravda, že Bůh „chce, aby se všichni lidé zachránili“ (1 Tim 2,4), a že u něho „je možné všechno“ (Mt 19,26).

„Svatá římská církev věří a pevně vyznává, že v den posledního soudu se všichni lidé objeví se svými těly před Kristovým soudem, aby vydali počet ze svých skutků.“