Člověk dokáže svým rozumem poznávat, že Bůh je, avšak už ne to, jaký Bůh skutečně je. Protože si Bůh přeje, abychom ho poznávali, zjevil se nám. [50-53,68-69]
​
KOMENTÁŘ
​Bůh se nám nemusel zjevovat, a přece to udělal – z lásky. Jako v láskyplném lidském vztahu můžeme poznat milovanou osobu pouze za předpokladu, že nám otevře své srdce, tak se rovněž dovídáme o nejvnitřnějších Božích myšlenkách jen díky tomu, že se nám věčný a tajemný Bůh z lásky otevřel. Bůh promlouval k Lidem od okamžiku stvoření po celé dějiny praotců až k dokonalému → sebezjevení ve svém Synu Ježíši Kristu. V něm nám vylil své srdce a jednou provždycky zjevil svou nejvnitřnější podstatu.
​
KATECHISMUS KATOLICKÉ CÍRKVE
​KKC 50 – 53
Člověk může přirozeným světlem rozumu bezpečně poznat Boha z jeho díla. Existuje však ještě jiný řád poznání, kterého člověk svými vlastními silami vůbec nemůže dosáhnout, totiž řád Božího zjevení. Ze zcela svobodného rozhodnutí se Bůh zjevuje a dává člověku tím, že mu vyjevuje své tajemství, svůj dobrotivý plán se všemi lidmi, stanovený přede všemi věky v Kristu. Plně zjevuje svůj plán tím, že posílá svého milovaného Syna Ježíše Krista, našeho Pána, a Ducha svatého.

„Bůh se ve své dobrotě a moudrosti rozhodl zjevit sebe samého a oznámit tajemství své vůle (srov. Ef 1,9): že lidé prostřednictvím Krista, vtěleného Slova, mají v Duchu svatém přístup k Otci a stávají se účastnými božské přirozenosti (srov. Ef 2,18; 2 Petr 1,4).

Bůh, který „přebývá v nepřístupném světle“ (1 Tim 6,16), chce sdílet svůj božský život lidem, které svobodně stvořil, aby je ve svém jediném Synu přijal za adoptivní syny. Tím, že se Bůh zjevuje, chce, aby lidé byli schopni mu odpovědět, poznat ho a milovat ho víc, než by toho byli schopni sami od sebe.

Boží plán zjevení se uskutečňuje zároveň „činy i slovy, které navzájem vnitřně souvisí“ a vzájemně se objasňují. To vyžaduje zvláštní „božskou výchovu“: Bůh se sdílí člověku postupně, po etapách jej připravuje na přijetí nadpřirozeného zjevení, jímž dává poznat sama sebe a které vrcholí v osobě a poslání vtěleného Slova, Ježíše Krista. Svatý Irenej z Lyonu několikrát mluví o této „božské výchově“, když používá o Bohu a člověku obratu „zvykat si jeden na druhého“: „Boží Slovo přebývalo v člověku a stalo se Synem člověka, aby si člověk zvykl chápat Boha a Bůh aby si zvykl přebývat v člověku podle zalíbení Otce.“

KKC 68 – 69
Bůh se z lásky zjevil a daroval člověku. Nabízí tak definitivní a vyčerpávající odpověď na otázky člověka týkající se smyslu a cíle jeho života.

Bůh se zjevil člověku tím, že mu postupně činy i slovy zjevoval své tajemství.