Ježíš okolo sebe soustředil velký okruh žáků, jak mužů, tak žen. Z tohoto kruhu vyvolil dvanáct mužů, které nazval APOŠTOLY (Lk 6,12-16). K poslední večeři pozval Ježíš pouze těchto dvanáct apoštolů a svěřil jim poslání: „To konejte na mou památku“ (Lk 22,19b). [551-553, 567]
​
KOMENTÁŘ
​APOŠTOLOVÉ se stali svědky Ježíšova zmrtvýchvstání a ručiteli jeho pravdivosti. Po Ježíšově smrti pokračovali v plnění jeho úkolu. Pro zachování své služby si vyvolili následovníky: BISKUPY. Nástupci apoštolů si podnes uvědomují toto zplnomocnění udělené Ježíšem: vedou, vyučují a konají bohoslužbu. Soudržnost apoštolů se stala základem jednoty CÍRKVE (APOŠTOLSKÁ POSLOUPNOST). Mezi Dvanácti vystupoval do popředí Petr, kterému Ježíš svěřil zvláštní autoritu: „A já ti říkám: Ty jsi Petr – Skála – a na té skále zbuduji svou církev“ (Mt 16,18). Z Petrova mimořádného postavení mezi apoštoly vzešel úřad papeže. -» 137
​
KATECHISMUS KATOLICKÉ CÍRKVE
​KKC 551-553
Hned na počátku svého veřejného života si Ježíš vybírá dvanáct mužů, aby byli s ním a podíleli se na jeho poslání; dává jim podíl na své moci a posílá je „hlásat Boží království a uzdravovat“ (Lk 9,2). Zůstávají navždy spojeni s Kristovým královstvím a on pak skrze ně vede církev: „A já vám odkazuji královskou vládu, jako mně ji odkázal můj Otec, takže budete jíst a pít u mého stolu v mém království, sedět na trůně a soudit dvanáct izraelských kmenů“ (Lk 22,29-30).

Šimon Petr zaujímá ve sboru dvanácti první místo. Ježíš mu svěřil jedinečné poslání. Díky zjevení od Otce Petr vyznal: „Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého“ (Mt 16,16). Náš Pán mu tehdy řekl: „Ty jsi Petr — Skála — a na té skále zbuduji svou církev a pekelné mocnosti ji nepřemohou“ (Mt 16,18). Kristus, „živý kámen“, zajišťuje své církvi, postavené na Petrovi, vítězství nad mocnostmi smrti. Petr pro víru, kterou vyznal, zůstane neotřesitelnou skálou církve. Jeho posláním bude střežit neporušenost této víry a posilovat v ní své bratry.

Ježíš udělil Petrovi zvláštní moc: „Tobě dám klíče od nebeského království: co svážeš na zemi, bude svázáno na nebi, a co rozvážeš na zemi, bude rozvázáno na nebi“ (Mt 16,19). „Moc klíčů“ označuje autoritu, která vládne nad Božím domem, jímž je církev. Ježíš, „dobrý pastýř“ (Jan 10,11), potvrdil toto pověření po svém zmrtvýchvstání: „Pas moje ovce“ (Jan 21,15-17). Moc „svazovat a rozvazovat“ označuje pravomoc k rozhřešování hříchů, k pronášení soudů ve věcech nauky a k disciplinárním rozhodnutím v církvi. Ježíš udělil tuto pravomoc církvi skrze službu apoštolů, zvláště Petra, jemuž jedinému výslovně svěřil klíče království.

KKC 567
Nebeské království bylo na zemi zahájeno Kristem. „Toto království se jasně projevuje lidem v Kristových slovech, v jeho skutcích a v jeho přítomnosti.“ Církev je zárodek a počátek tohoto království, jehož klíče jsou svěřeny Petrovi.