Ježíš si vybral svátek velikonoc svého izraelského národa jako symbol pro to, co se s ním mělo stát ve smrti a ve zmrtvýchvstání. Tak jako byl jeho národ vysvobozen z egyptského otroctví, vysvobozuje Ježíš i nás z otroctví hříchu a z moci smrti. [571-573]
​
KOMENTÁŘ
​Židovské velikonoce byly svátkem, který připomínal osvobození Izraele od egyptského jha. Ježíš šel do Jeruzaléma, aby nás osvobodil mnohem hlubším způsobem. Spolu s učedníky slavil velikonoční večeři, avšak místo obětování obvyklého velikonočního beránka se sám stal tím pravým obětním Beránkem. Jako „náš velikonoční Beránek – Kristus – je už obětován“ (1 Kor 5,7b), aby jednou provždy usmířil Boha s člověkem.
​
KATECHISMUS KATOLICKÉ CÍRKVE
​KKC 571-573
Velikonoční tajemství kříže a zmrtvýchvstání Krista je středem radostné zvěsti, kterou mají apoštolové a po nich církev hlásat světu. Boží plán spásy byl splněn jednou provždy výkupnou smrtí Ježíše Krista, Božího Syna.

Církev zůstává věrná „výkladu všech Písem“, který podal Ježíš jak před svou Velkou nocí, tak po ní: „Což to všechno nemusel Mesiáš vytrpět, a tak vejít do své slávy?“ (Lk 24,26). Ježíšovo utrpení nabylo svou konkrétní historickou podobu tím, že byl „zavržen od starších, velekněží a učitelů Zákona“ (Mk 8,31), kteří ho vydali „pohanům“, aby se mu „posmívali, zbičovali a ukřižovali ho“ (Mt 20,19).

Víra se tedy může snažit zkoumat okolnosti Ježíšovy smrti, jak je věrně podávají evangelia a jak je osvětlují jiné historické prameny, aby tak lépe pochopila smysl vykoupení.