Ježíš byl pravý člověk, proto na Olivové hoře prožíval skutečně smrtelnou úzkost tak jako každý člověk.
​
KOMENTÁŘ
​Ježíš musel bojovat o vnitřní přijetí Otcovy vůle týmiž lidskými silami jako každý z nás, aby dokázal položit svůj život za život světa. Ve své nejtěžší hodině, opuštěn celým světem a dokonce i svými přáteli, svedl Ježíš vítězný zápas a řekl „ano“. „Otče můj, nemůže-li mě tento kalich minout a musím ho vypít, ať se stane tvá vůle“ (Mt 26,42). -» 476
​
KATECHISMUS KATOLICKÉ CÍRKVE
​“KKC 612
Kalich nové smlouvy, který Ježíš předjímá při poslední večeři tím, že vydává sám sebe, přijímá z Otcových rukou při smrtelné úzkosti v Getsemanech tím, že „byl poslušný až k smrti“ (Flp 2,8). Ježíš se modlí: „Otče můj, jestliže je to možné, ať mě mine tento kalich!“ (Mt 26,39). Vyjadřuje tak hrůzu, jíž je smrt pro jeho lidskou přirozenost, která, stejně jako naše, je určena pro věčný život; ba víc, na rozdíl od naší, je naprosto nedotčena hříchem, který je příčinou smrti. Tuto přirozenost na sebe vzala božská osoba, „Původce života“, „Živého“. Tím, že Ježíš svou lidskou vůlí přijal Otcovu vůli, přijímá svou smrt jako vykupitelskou, aby „na svém těle vynesl hříchy na dřevo kříže“ (1 Petr 2,24).
„