Biblický pojem „tělo“ označuje člověka v jeho slabosti a smrtelnosti. Bůh však nepohlíží na lidské tělo jako na něco méněcenného. V Ježíši Kristu sám přijal „tělo“, aby člověka vykoupil. Bůh tedy nevykupuje pouze lidského ducha, ale zachraňuje člověka celého, s duší i tělem. [988-991,997-1001, 1015]
KOMENTÁŘ
Bůh nás stvořil s tělem a duši. Na konci světa nezahodí „tělo“, tj. celé stvoření, jako nějakou starou hračku. V „poslední den“ nás Bůh vzkřísí v našem těle – to znamená, že vstaneme z mrtvých se svým tělem, které nyní máme, ale toto tělo bude proměněno v oslavené. Ani Ježíš nepokládal své přebývání v těle za pouhou epizodu. Když se po svém zmrtvýchvstání zjevil učedníkům, mohli na jeho těle pozorovat skutečné rány po ukřižování.
KATECHISMUS KATOLICKÉ CÍRKVE
KKC 988 – 991
Křesťanské Krédo — vyznání naší víry v Boha Otce, Syna a Ducha svatého a v činnost Boha Stvořitele, Spasitele a Posvětitele — vrcholí vyznáním víry ve vzkříšení mrtvých na konci časů a ve věčný život.
Pevně věříme a pevně doufáme, že jako Kristus opravdu vstal z mrtvých a žije navěky, tak také spravedliví po své smrti budou žít navěky se vzkříšeným Kristem, a že on je v poslední den vzkřísí. Naše vzkříšení bude, stejně jako Kristovo vzkříšení, dílem Nejsvětější Trojice: „A když sídlí ve vás Duch toho, který z mrtvých vzkřísil Ježíše, pak ten, který z mrtvých vzkřísil Krista Ježíše, probudí k životu i vaše smrtelná těla svým Duchem, který sídlí ve vás“ (Řím 8,11).
Výraz „tělo“ označuje člověka v jeho stavu slabosti a smrtelnosti. „Vzkříšení těla“ znamená, že po smrti nebude žít jen nesmrtelná duše, nýbrž že i naše „smrtelná těla“ (Řím 8,11) znovu ožijí.
Věřit ve vzkříšení z mrtvých, to byl podstatný prvek křesťanské víry už od jejích počátků. „Přesvědčením křesťanů je vzkříšení z mrtvých; tím, že v ně věříme, jsme křesťané.“ „Jak mohou říkat někteří z vás, že vzkříšení z mrtvých není? Není-li však žádné vzkříšení z mrtvých, nevstal ani Kristus! A jestliže Kristus nevstal, marné je naše kázání, marná je vaše víra … Ale Kristus z mrtvých vstal, a to jako první z těch, kteří zesnuli“ (1 Kor 15,12-14.20).
KKC 997 – 1001
Co to znamená „vzkřísit“? Při smrti, odloučení duše a těla, propadá tělo rozkladu, kdežto duše jde vstříc Bohu, i když zůstává v očekávání, až bude znovu spojena se svým oslaveným tělem. Bůh ve své všemohoucnosti definitivně vrátí neporušitelný život našim tělům tím, že je spojí s našimi dušemi mocí Ježíšova zmrtvýchvstání.
Kdo vstane z mrtvých? Všichni lidé, kteří zemřeli: „ti, kdo konali dobro, budou vzkříšeni k životu, kdo páchali zlo, budou vzkříšeni k odsouzení“ (Jan 5,29).
Jak? Kristus vstal z mrtvých se svým vlastním tělem: „Podívejte se na mé ruce a na mé nohy: vždyť jsem to já sám!“ (Lk 24,39); on se však nevrátil do pozemského života. Týmž způsobem v něm „všichni vstanou z mrtvých se svým vlastním tělem, které nyní mají“, ale toto tělo bude proměněno v oslavené tělo, v „tělo zduchovnělé“ (1 Kor 15,44): „Někdo snad řekne: A jak mohou mrtví vstát? A jaké to bude mít tělo, až přijdou? Ty bláhový člověče! Když zaséváš semeno, nezačne projevovat známky života, jestliže napřed neodumře. A zaséváš přece ne už tu budoucí rostlinu, ale jen pouhé semeno. Do země se klade tělo, které podléhá zkáze, vstane však tělo, které zkáze nepodléhá … Toto tělo porušitelné musí totiž na sebe vzít neporušitelnost, a toto tělo smrtelné musí na sebe vzít nesmrtelnost“ (1 Kor 15,35-37.42.53).
Ono „jak“ přesahuje možnosti naší představivosti a našeho rozumu; je přístupné jen ve víře. Avšak naše účast na eucharistii nám dává již předem okoušet proměnění našeho těla Kristovým působením: „Jako chléb, který je plodem země, není už obyčejným chlebem po tom, co na něj bylo svoláváno Boží požehnání, ale je eucharistií složenou ze dvou skutečností, z jedné pozemské a z druhé nebeské, tak naše těla, která přijímají eucharistii, nejsou už pomíjející od chvíle, kdy mají v sobě zárodek vzkříšení.“
Kdy? S konečnou platností „v poslední den“ (Jan 6,39-40.44.54; 11,24); „na konci světa“. Vzkříšení z mrtvých je totiž úzce spojeno s Kristovým druhým příchodem: „Až totiž bude dán rozkaz, až zazní archandělův hlas a Boží polnice, sám Bůh sestoupí z nebe. Napřed vstanou zemřelí křesťané …“ (1 Sol 4,16).
KKC 1005
Ke vzkříšení s Kristem je třeba nejprve zemřít s Kristem, je třeba „opustit domov tělesný a odebrat se do domova k Pánu“ (2 Kor 5,8). Při tomto obchodu, jímž je smrt, se duše oddělí od těla. Znovu se spojí se svým tělem v den vzkříšení mrtvých.
