Posted on by

Aj keď ťa nevidím


MODLITBA NA NEDĚLI

Přijď, Duchu svatý, Duchu Otce i Syna, přijď, Duchu lásky, Duchu synovství, Duchu pokoje, důvěry, síly a svaté radosti. Přijď, tajemný jásote v slzách světa, přijď, vítězný Živote v smrti země, přijď, Otče ubohých, Zastánce utištěných, přijď, Světlo věčné pravdy, přijď, Lásko vylitá do našich srdcí. Nemáme nic, co by tě mohlo přinutit, a proto důvěřujeme. Naše srdce se ve skrytu bojí tvého příchodu, protože jsi nezištný a jemný, protože jsi jiný než ono. Máme však nejpevnější přislíbení, že přesto přijdeš. Přijď tedy, přicházej den ode dne nově a více. Spoléháme na tebe; na koho jiného se můžeme spolehnout? Milujeme tě, neboť jsi láska sama. V tobě máme Boha za Otce, neboť ty v nás voláš Abba – milý Otče. Děkujeme ti, Oživovateli, Duchu svatý, že v nás přebýváš, že ty sám chceš v nás být pečetí živoucího Boha. Pečetí na jeho vlastnictví. Zůstávej při nás, neopouštěj nás v trpkých bojích tohoto života ani při jeho konci, až nás všechno opustí. Přijď, Duchu svatý. Amen.

Posted on by

150. Má církev skutečně moc odpouštět hříchy?

Ano. Ježíš nejenom sám hříchy odpouštěl, ale také k tomu povolal CÍRKEV a propůjčil jí svou moc osvobozovat lidi od jejich hříchů. [981-983,986-987]
​
KOMENTÁŘ
​Službou kněze je člověku darováno Boží odpuštění a jeho vina je smyta tak dokonale, jako by se nikdy nestala. Kněz může takto jednat jedině díky tomu, že mu Ježíš dává podíl na své božské moci odpouštět hříchy. 225-239
​
KATECHISMUS KATOLICKÉ CÍRKVE
​KKC 981 – 983
Kristus po svém vzkříšení vyslal své apoštoly, aby zvěstovali „v jeho jménu … pokání, aby všem národům byly odpuštěny hříchy“ (Lk 24,47). Takovou „službu usmíření“ (2 Kor 5,18) nevykonávají apoštolové a jejich nástupci pouze tím, že hlásají lidem Boží odpuštění, které nám zasloužil Kristus, a že je vyzývají k obrácení a víře, nýbrž i tím, že jim udělují odpuštění hříchů křtem a že je smiřují s Bohem a s církví díky moci klíčů, kterou dostali od Krista: „Církev dostala klíče nebeského království, aby v ní docházelo k odpuštění hříchů skrze Kristovu krev a působení Ducha svatého. Duše, která byla mrtvá kvůli hříchům, se v této církvi znovu zrodí, aby žila s Kristem, jehož milost nás spasila.“

Není žádná vina, byť sebetěžší, kterou by svatá církev nemohla odpustit. „Nelze připustit, že by existoval nějaký člověk, tolik špatný a tolik zvrácený, aby mu nemohla být dána bezpečná naděje na odpuštění, jestliže opravdu lituje svého poblouznění.“ Kristus, který zemřel za všechny lidi, chce, aby v jeho církvi byly vždy otevřeny brány odpuštění každému, kdo se vzdálí od hříchu.

Katecheze se bude snažit probudit a pěstovat ve věřících víru v nesrovnatelnou velikost daru, který dal zmrtvýchvstalý Kristus své církvi: poslání a moc opravdu odpouštět hříchy skrze službu apoštolů a jejich nástupců. „Pán chce, aby jeho učedníci měli co nejrozsáhlejší pravomoc; chce, aby jeho služebníci konali jeho jménem, co on sám konal, když byl na zemi.“ „Kněží dostali moc, kterou Bůh neudělil ani andělům, ani archandělům. To, co kněží vykonají zde na zemi, Bůh potvrzuje tam nahoře.“ „Kdyby v církvi nebylo odpuštění hříchů, nebylo by žádné naděje na věčný život a na věčné osvobození. Děkujeme Bohu, který dal své církvi takový dar.“

KKC 986 – 987
Z Kristovy vůle církev vlastní moc odpouštět hříchy pokřtěným a vykonává ji prostřednictvím biskupů a kněží, obyčejně ve svátosti pokání.

„Při odpuštění hříchů jsou kněží a svátosti pouhé nástroje, jimiž Ježíš Kristus, jediný původce a dárce spásy, v nás působí odpuštění hříchů a dává nám milost ospravedlnění.“

Posted on by

Buď dobrý sám k sobě


Buď dobrý sám k sobě
Sebeúcta jako slabost?
Cítíte se špatně, projevíte-li hněv?
Zahanbují vás vaše pocity?
Trápíte se, když uděláte chybu, nebo se zmýlíte?
Máte pocit viny, dáte-li někdy přednost svým potřebám, před potřebami druhých?
Během života si mnoho lidí osvojí postoje, které je deprimují. Považují sebeúctu za svou slabost. Opravdová sebeláska však začíná uznáním, že každý z nás je Božím dílem. Láska k sobě je vyjádřením lásky k Bohu Stvořiteli. A co víc, nemůžete se stát darem pro ostatní, dokud nebudete pečovat o své vlastní duchovní, duševní a tělesné zdraví. Zkuste překonat zkreslené představy, které brání plnému a poctivému životu.

Několik tipů,
jak rozvíjet sebeúctu
* Nemůžeš pro nikoho ničím být,
dokud nebudeš pečovat o sebe.

* Udělej si čas pro sebe
a zvol si místo, které
potřebuješ – i když od tebe
druzí lidé něco chtějí.

* Máš-li z něčeho strach,
svěř se někomu. Když se
něčeho obáváš a uchýlíš se
přitom do samoty, bude
ti ještě hůř.

* Jestliže tě někdo urazil či
zranil, promluv si s ním.
Budeš-li podobná zranění
v sobě potlačovat a nechávat
si je pro sebe, zranění poroste.

* Potkáš-li člověka, jemuž se
ve tváři zračí nějaké zranění
či smutek, nezneklidňuj se.
Nejsi odpovědný za to, abys
dělal všechny lidi šťastnými.

* Objeví-li se slzy, vyplač se.

* Když se ti zdá, že je všechno
šedivé, vyhledávej barvy.

* Má-li tě někdo rád, přijmi to
a měj z toho radost. Láska
není povinnost. Nemusíš
udělat něco na oplátku.


Posted on by

149. Lze se klanět Marii?

Nikoliv. Jenom Bůh sám je hoden našeho klanění. Avšak Marii můžeme ctít jako matku našeho Pána.
​
KOMENTÁŘ
​Klanění chápeme jako pokorné a bezpodmínečné uznání absolutní Boží vznešenosti nade vším stvořením. Maria je pouhým tvorem jako každý z nás. Ve víře je naší matkou. A rodičům přece smíme prokazovat úctu. Ctít Marii je biblické, protože ona sama říká: „Od této chvíle mě budou blahoslavit všechna pokolení“ (Lk 1,48b). Proto církev zná mariánská poutní místa, mariánské svátky, mariánské písně a modlitby, například růženec, který je souhrnem celého evangelia. -» 353, 484
​
KATECHISMUS KATOLICKÉ CÍRKVE
​KKC 971
„Budou mě blahoslavit všechna pokolení“ (Lk 1,48). „Úcta církve ke svaté Panně je niterný prvek křesťanského kultu.“ „Marii … církev právem uctívá zvláštní úctou … Už od nejstarších dob je blahoslavená Panna uctívána pod názvem ‘Bohorodička’ a věřící se v modlitbách utíkají pod její ochranu ve všech nebezpečích a potřebách … Tato úcta … je sice zcela jedinečná, ale podstatně se liší od úcty klanění, která se vzdává vtělenému Slovu stejně jako Otci i Duchu svatému, a velmi ji podporuje“; nachází svůj výraz v liturgických svátcích, zasvěcených Matce Boží, a v mariánské modlitbě svatého růžence, „souhrnu celého evangelia“.

Posted on by

148. Může nám Maria opravdu pomáhat?

Ano. Mariinu pomoc zakoušeli lidé už od prvopočátků církve. Miliony křesťanů o tom vydávají svědectví. [967-970]
​
KOMENTÁŘ
​Maria jako Ježíšova matka je také naší matkou v řádu milosti. Dobré matky vždycky bojují o své děti. A na prvním místě Maria. Už na zemi se přimlouvala u Ježíše za jiné; například když chtěla uchránit novomanželský pár v Káně před ostudou. O Letnicích se modlila v kruhu učedníků. Protože její láska k nám nikdy nepřestává, můžeme si být jisti tím, že se nás zastává v obou nejdůležitějších okamžicích našeho života: „… nyní i v hodinu smrti naší“. -» 85
​
KATECHISMUS KATOLICKÉ CÍRKVE
​KKC 967 – 970
Svým naprostým souhlasem s Otcovou vůlí, se spasitelným dílem jeho Syna a s každým hnutím Ducha svatého je Panna Maria pro církev vzorem víry a lásky. „Proto je oslavována jako vynikající a zcela jedinečný člen církve“ „a je předobraz [typus] církve“.

Avšak její úloha vzhledem k církvi a k celému lidstvu jde ještě dále. „Zcela zvláštním způsobem spolupracovala na díle Spasitelově poslušností, vírou, nadějí a vroucí láskou pro obnovení nadpřirozeného života duší. Proto se stala naší matkou v řádu milosti.“
„Mariino mateřství v plánu milosti trvá neustále od okamžiku souhlasu, který s vírou vyjádřila při zvěstování a bez váhání zachovala pod křížem, až do věčného dovršení spásy všech vyvolených. Když byla vzata do nebe, neopustila tento spasitelný úkon, ale nadále nám získává dary věčné spásy svými mnohonásobnými přímluvami … Proto je blahoslavená Panna vzývána v církvi jako přímluvkyně, pomocnice, ochránkyně a prostřednice.“

„Mariina mateřská úloha vůči lidem nikterak nezastiňuje ani nezmenšuje jediné prostřednictví Kristovo, nýbrž ukazuje jeho sílu. Celý spasitelný vliv blahoslavené Panny na lidi … plyne z nadbytku Kristových zásluh; opírá se o jeho prostřednictví, na něm naprosto závisí a z něho čerpá celou svou sílu.“ „Žádný tvor nemůže být nikdy kladen na jednu rovinu s vtěleným Slovem a Vykupitelem. Avšak jako mají na Kristově kněžství rozličným způsobem účast jak posvěcení služebníci, tak věřící lid, a jako se Boží dobrota skutečně vylévá na tvorstvo různým způsobem, tak ani jediné prostřednictví Vykupitele nevylučuje, nýbrž vyvolává rozličnou spolupráci tvorů, vyplývající z účasti na jediném zdroji.“