„Vždyť u Boha není nic nemožného“ (Lk 1,37). Je všemohoucí. [268-278]
​
KOMENTÁŘ
​Ten, kdo se ve své bídě obrací k Bohu, věří v jeho všemohoucnost. Bůh stvořil svět z ničeho. Je Pánem dějin. Všechno řídí a všechno může. To, jakým způsobem používá svou všemohoucnost, je samozřej¬mě tajemství. Lidé se často ptají: A kde byl Bůh právě v tu a tu těžkou chvíli? Ústy proroka Izaiáše nám odpovídá: „Mé myšlenky nejsou myšlenky vaše ani vaše chování není podobné mému“ (Iz 55,8). Boží všemohoucnost se často projevuje tam, kde už lidé od Boha pranic nečekají. Bezmoc Velkého pátku byla nutným předpokladem vzkříšení. -> 51, 478, 506-507
​
KATECHISMUS KATOLICKÉ CÍRKVE
​KKC 268-278
Ze všech Božích vlastností se ve vyznání víry uvádí jen Boží všemohoucnost: vyznávat ji má velký význam pro náš život. Věříme, že je všeobecná, protože Bůh, který všechno stvořil, všechno řídí a všechno může; je milující, protože Bůh je náš Otec; je tajemná, protože ji může poznat jen víra, neboť „se projevuje ve slabosti“ (2 Kor 12,9).

Písmo svaté na mnoha místech vyznává univerzálnost Boží moci. Bůh je nazýván „Přesilným Jákobovým“ (Gn 46,24; Iz 1,24 a jinde). „Hospodinem zástupů“, „Hospodinem, udatným v boji“ (Ž 24,8-10). Může-li Bůh všechno „na nebi i na zemi“ (Ž 135,6), pak je to proto, že je stvořil. Nic mu tedy není nemožné a se svým dílem nakládá podle své vůle; je vládcem vesmíru a původcem jeho řádu, který mu zůstává plně podroben a k dispozici; je pánem dějin a podle své vůle ovládá srdce a řídí události. „Ty vždy můžeš uplatňovat svou velkolepou moc; kdo se může protivit síle tvého ramene?“ (Mdr 11,21).

Bůh je všemohoucí Otec. Jeho otcovství a jeho moc se vzájemně osvětlují. Svou otcovskou všemohoucnost ukazuje tím, jak se stará o naše potřeby; tím, že nás přijímá za syny („budu vaším otcem a vy budete mými syny a mými dcerami, praví všemohoucí Pán“, 2 Kor 6,18); a nakonec ji ukazuje svým nekonečným milosrdenstvím, neboť svrchovaným způsobem projevuje svou moc tím, že svobodně odpouští hříchy.

Boží všemohoucnost není vůbec svévole: „V Bohu moc a podstata, vůle a rozum, moudrost a spravedlnost jsou jedna a táž věc, takže nic nemůže být v Boží moci, co by nemohlo být ve spravedlivé Boží vůli nebo v jeho moudré inteligenci.“

Víra v Boha Otce všemohoucího může být podrobena zkoušce, zakouší-li člověk nějaké zlo nebo musí-li trpět. Někdy se může zdát, že Bůh není přítomen či není schopen zabránit zlu. Avšak Bůh Otec zjevil svrchovaně tajemným způsobem svou všemohoucnost dobrovolným ponížením svého Syna a jeho zmrtvýchvstáním; tím přemohl zlo. Ukřižovaný Kristus je tedy „Boží moc a Boží moudrost. Neboť ‘pošetilá’ Boží věc je moudřejší než lidé a ‘slabá’ Boží věc je silnější než lidé“ (1 Kor 1,25). V Kristově zmrtvýchvstvání a povýšení Otec rozvinul „účinnost své síly“ a ukázal „na nás, na věřících“, jak se „jeho nesmírně velká moc ? projevila“ (Ef 1,19).

Víra v Boha Otce všemohoucího může být podrobena zkoušce, zakouší-li člověk nějaké zlo nebo musí-li trpět. Někdy se může zdát, že Bůh není přítomen či není schopen zabránit zlu. Avšak Bůh Otec zjevil svrchovaně tajemným způsobem svou všemohoucnost dobrovolným ponížením svého Syna a jeho zmrtvýchvstáním; tím přemohl zlo. Ukřižovaný Kristus je tedy „Boží moc a Boží moudrost. Neboť ‘pošetilá’ Boží věc je moudřejší než lidé a ‘slabá’ Boží věc je silnější než lidé“ (1 Kor 1,25). V Kristově zmrtvýchvstvání a povýšení Otec rozvinul „účinnost své síly“ a ukázal „na nás, na věřících“, jak se „jeho nesmírně velká moc ? projevila“ (Ef 1,19).

„Není tedy nic vhodnějšího k upevnění naší víry a naší naděje než přesvědčení vryté hluboko do našich duší, že Bohu není nic nemožného. Proto též, jakmile náš rozum bude mít jen poněkud představu o Boží všemohoucnosti, bude snadno a bez pochybování souhlasit se všemi věcmi, i s těmi největšími a nejnepochopitelnějšími, a třeba i přesahujícími běžné přírodní zákony, jež nám uloží (Krédo) k věření.“

Se spravedlivým Jobem vyznáváme: „Vím, že zmůžeš všechno, že ti není nemožný žádný záměr“ (Job 42,2).

Církev, věrná svědectví Písma, se často obrací ve svých modlitbách na „všemohoucího a věčného Boha“, a pevně věří, že „u Boha není nic nemožného“ (Lk 1,37).

Bůh ukazuje svou všemohoucnost tím, že nás odvrací od našich hříchů a obnovuje s námi své přátelství svou milostí. „Bože, ty ukazuješ svou všemohoucnost nejvíce tím, že se smilováváš a nenecháváš nás bez pomoci ?“

Jak lze věřit, že nás Otec mohl stvořit, Syn vykoupit, Duch svatý posvětit, nevěříme-li, že Boží láska je všemohoucí?