Člověk je stvořený pro nesmrtelnost
Existuje-li Bůh, pak existuje i věčný život pro člověka
Je akorát po jednom pohřbu. Mám v sobě ale hluboký pokoj. Vím, že jsme-li spojeni s Bohem, je všechno v pořádku. Bez Boha je tou nejsilnější veličinou smrt, s ním ale naopak život. Stejný život, který jsme dostali na počátku, který nás s ním pojí a který nikdy nekončí. Je to Bůh, kdo člověku dal dech života a ten se stal živou duší. (srov. Gn 2,7). Existuje-li Bůh, pak existuje i věčný život pro člověka. Žijeme tak již v čase radosti, ale bez něj to nemůžeme vidět.
Nebojte se! Já jsem zvítězil nad smrtí
Ježíš neustále učedníkům opakuje: „Nebojte se! Já jsem zvítězil nad smrtí.“ Jistě, smrtelný člověk, stvořený zároveň pro nesmrtelnost, se cítí ohrožen a stále v sobě onen vnitřní konflikt mezi smrtelností a nesmrtelností bolestně pociťuje. Jsme-li ale s ním, již nežijeme v krajině smrti.
Tam, kde je Ježíš, tam není smrt
Tam, kde je Ježíš, tam není smrt. Ježíš a smrt se navzájem vylučují. Jsme jím neustále obklopeni, obklopeni jeho laskavou přítomností, obklopeni životem, který se nám chce dávat ve stále plnější míře. On, jak řekl, přišel, abychom měli život a měli ho v plnosti.
Bůh se zajímá o tebe celého!
Určitě jste už někdy museli navštívit lékaře a požádat jej o pomoc. Snad jste potřebovali i právníka, notáře, psychiatra nebo psychologa. Každý člověk potřebuje ve svém životě druhé lidi, protože – ať už jsme ochotni si to přiznat nebo ne – jsme bytostmi slabými, omezenými a také nemocnými.
Člověk vždy usiloval o to, aby byl zdravý. Bůh do nás všech vložil pud sebezáchovy a lásku k životu, a proto je normální, když bojujeme o přežití. Je to instinkt naprosto přirozený. Často však také ztrácíme odvahu a malomyslníme. Sebevětší úsilí nestačí k uzdravení ani k vyřešení dalších problémů, které nás potkávají.
Bůh chce, abys byl úplný…
Ještě jsem nepotkal člověka, který by řekl:
„No a co, že mám zlomenou nohu. Důležité je, že nemám zlomené obě.“ Co se mě týká, mám raději v pořádku obě nohy, ne jenom jednu. Připouštím však, že mnoho lidí nemá zájem na tom, aby byli úplnými. Potkáváte například takové, kteří dbají jen na inteligenci, ale nedělají nic pro to, aby ovládli svou agresivní povahu. Další zase usilují o to, aby měli krásnou rodinu a nic jim nechybělo, ale nechtějí se obtěžovat s trpícími lidmi ze svého okolí. Ještě jiní se zas honí jen za penězi a úspěchem v zaměstnání, ale nelámou si hlavu s duchovním životem. Lidé tohoto druhu jako by trpěli křivicí – nejsou úplní. Nestačí, že máte hlavu, dvě ruce a dvě nohy, pokud se všechny údy harmonicky nerozvíjejí. Nakonec to povede k tomu, že hlava bude příliš velká a nohy příliš krátké.
Nejde jen o náš duchovní život,
ale o celého člověka
Otec poslal Ježíše, aby nás zachránil. Nepřišel však spasit jen duši, ale celého člověka. Jinými slovy, Ježíšovi nejde jen o náš duchovní život, ale o celou svobodu člověka. Nechce, aby se z tebe stal postižený – člověk silný na duchu, ale duševně a tělesně nemocný. Když tě on miluje, chce, abys byl úplný: duchovně, duševně i tělesně. Ježíš nechce, abys jen vzhlížel k nebi a nestaral se přitom o své zdraví nebo o duševní radost, ale stejně tak nechce, abys hleděl jen dolů a zapomínal, že máš i rozměr duchovní. Ježíš chce, abys byl úplný, dokonalý.
Je normální, že se psychiatr zajímá jen o mozek, zubař jen o zuby, psycholog jen o mysl, lékař jen o tělo a kněz jen o duši. Kdo se ale na tebe podívá jako na „celého člověka“? Pouze Ježíš je vždy ochoten to udělat, ale jen tehdy, pokud mu to dovolíš a půjdeš za ním.
Pro co se rozhodneš? Můžeš vyjít s Kristem – a následovat toho, který ti přináší světlo, úplné uzdravení a plnou svobodu…
Pověry, osud a my
Ve snu se mu zjevil anděl a předal mu knihu s jediným napsaným znakem – číslovkou sedm. Při snídani spatřil sedm šálků s kávou. Blesklo mu hlavou, že se narodil sedmého dne sedmého měsíce v sedm hodin. Otevřel náhodně noviny na stránce sedm a uviděl fotografii koně s číslem sedm, který poběží dostih číslo sedm. Toho dne měl zrovna narozeniny a všechno se točilo kolem čísla sedm.
Vzpomněl si v tu chvíli na andělské znamení a s vděčností se pokřižoval. Vešel do banky, aby vybral všechny úspory. Zastavil majetek, zatížil dům hypotékou a vzal si půjčku. Potom odešel na dostihovou dráhu a vsadil všechno na koně z novin náhodně v pokladně číslo sedm. Aniž by si toho všiml, posadil se na sedadlo číslo sedm v sedmé řadě.
Čekal. Když dostih začal, publikum si stouplo jako jeden muž a propuklo v šílený řev, ale on zachoval ledový klid. Kůň s číslem sedm získal mezi duněním kopyt a vírem prachu náskok.
Závod skončil přesně v sedm hodin
a kůň číslo sedm
z dostihu číslo sedm
doběhl
sedmý.
Náměty k zamyšlení:
1. Lze propojit myšlenku svobody s myšlenkou náhody a osudu?
2. Jaký vztah nacházím mezi náhodou a zavádějícími představami o osudu, které pronikly do naší kultury?
3. Ovlivňují svobodu mého rozhodování pověry, anebo sázím na kartu nejvyšší?
Byl jsem vychováván k víře, ALE o svobodě nepadlo ani slovo
Co jsem řekl na festivalu v Cannes,
aneb o svobodě a lásce nepadlo ani slovo
„Život mě naučil, že žít znamená dostat trochu času,
abychom využili naši svobodu,
naučili se milovat
a připravili se tak k věčnému setkání s Věčnou láskou – Bohem.
Byl bych rád, kdybych mohl tuto jistotu nabídnout těm,
kteří přijdou po mně, jako dědictví.
Tato jistota je klíčem k mému životu i k mým skutkům.“
Právě toto jsem řekl na festivalu v Cannes, kde mě představili jako „hubu nevymáchanou, která nemůže faráře ani cítit“. Byli tam se mnou i Gérard Depardieu, Sandrine Bonnaireová a Maurice Pialat. Když jsem se svou řečí skončil, Pialat zvolal: „Proč mi tohle neřekli, když jsem byl malý?“ Později sdělil jednomu novináři: „Byl jsem vychováván ve věřící rodině, ale rodiče se mnou hovořili jen o pekle a strachu. O svobodě a lásce nepadlo ani slovo.“
Moje tři základní životní jistoty
Víme a zakoušíme, že láska má snahu se šířit. Nespočívá v braní… Jsme příliš malou nádobou, než abychom mohli obsáhnout Nekonečného Boha, Láska je extáze. Působí, že se stáváme něčím víc, vyvádí nás ze sebe samých.
– Bůh je láska. To je první základní kámen mé víry.
– Druhým základním kamenem mé víry je jistota, že jsem milován.
– A třetím je jistota, že ona tajemná svoboda, kterou v sobě neseme, je nám dána výlučně z toho důvodu, aby nás učinila schopnými odpovědět láskou na Lásku.
V čem je krása a velikost svobody
Oslnivá krása svobody nespočívá v tom, že nás činí svobodnými „od“, ale že nás činí svobodnými „pro“. Pro to, abychom milovali a byli milováni. Opakem je peklo! Peklo, to je samota toho, kdo by chtěl být absurdně soběstačný.
Když mi lidé kladou otázku: „Proč přicházíme na zem?“, odpovídám prostě a jednoduše: „Abychom se naučili milovat!“ Existence celého kosmu s jeho nesmírnou, nezměřitelnou rozlohou má smysl jen proto, že v některém z jeho koutů existují bytosti obdařené svobodou. Člověk, ten mikroskopický komár na miniaturní planetě, může být vesmírem rozdrcen, a přece je – jak říká Pascal – větší než vesmír, a to nejen proto, že ví, že zemře, ale proto, že ví, že může umírat naplněn láskou. K tomu, aby láska byla možná, nestačí existence hor, moří, ledovců a hvězd, musí tu být svobodná bytost. A tato svobodná bytost má úkol a poslání: „Miluj.“ Naším úkolem a posláním je setkat se s Láskou, po níž v hlubině svého bytí všichni toužíme. Lidská svoboda často bloudí, a přece nemůže být zrušena.
Slova „Bůh“ a „láska“ se opotřebovávají
Když píši „Bůh“, „Láska“, uvědomuji si, jak moc se tato slova unaví, opotřebují… Copak Hitler nedal na opasky příslušníků SS vyrýt „Bůh s námi“? Proto téměř vždy používám slovo „Bůh“ s nějakým doplňkem, popisem. Totéž platí pro slovo „láska“, které může označovat tolik tak radikálně odlišných skutečností – např. Matku Terezu, nebo lásku muže a ženy anebo činnost prostitutky… Proto dávám raději přednost výrazu „Věčný, jenž je Láska“.
Můžeme si klást tisíce otázek: Proč je tolik nedokonalosti, neštěstí? Pokud ale máme jistotu, že jsme Bohem milováni, že jsme svobodni proto, abychom mohli na Lásku odpovědět láskou, pak všechno ostatní jsou jen taková „a přesto“!
I když rozpoutáte tu nejstrašnější bouři,
přece se vám, temné mraky,
nikdy nepodaří popřít existenci slunce.
Boha si nemůžeme v modlitbě na sto procent ´přivolat´
Dělník se dřel celý den, ale dostal stejně peněz jako ten, co pracoval hodinu
V Bibli najdeme příběh o dělníkovi, který se přišel ucházet o práci ve vinohradu na poslední chvíli. Moc toho nenapracoval, a přece dostal zaplaceno stejně jako ti, kteří tvrdě dřeli celý den. A Bůh na to v tomto příběhu řekl: „Proč mi vyčítáte, že jsem dobrý? Dám mu stejně jako vám.“ Tohle je nesmírně zajímavé. „Proč mi vyčítáš, že jsem dobrý?“
Myslím, že v přeneseném smyslu se tím dělníkem může stát třeba nějaký otec velké rodiny, který přiběhne do kostela na poslední chvíli, uchvátaný, uběhaný, udřený, děti, práce, nedostatek času, ale za Pánem Bohem si přece jen aspoň na chvilku zaskočí. Dostane sice méně, ale zato úplně stejný druh darů, jaké přijímá člověk modlící se po celé dlouhé hodiny někde v klášteře.
Pán Bůh není „na objednávku“
Čas, který věnujeme modlitbě, je sice důležitý, jenže pro Boha žádný čas neexistuje. On je ve věčnosti. My se domníváme, že když se půl hodinky pomodlíme, dostaví se účinky. Když se pomodlíme hodinku, budou ty účinky ještě lepší. A když vydržíme modlit se půl dne, tak už bude dočista všechno O. K. Opravdu myslíte, že takový je Bůh?
„Modlení, to je to taková nuda!“
Nikdo nemůže disponovat Bohem. Pán nám to občas připomíná. Problém se může skrývat v tom, že se člověk modlí jen kvůli radosti z modlitby a že něco dělá jen proto, že mu to přináší velké potěšení. Modlil se kvůli kráse zpívaných žalmů, možná také kvůli tomu, že měl zalíbení v hudební formě modlitby, a ne pro Boha samého. A tak Bůh někdy způsobí, že se modlitba omrzí a začne se zdát nudná a prázdná jako pochod pouští. Stává se to poměrně často. Když ale člověk tu poušť přečká, Bůh se mu opět zjeví. Zato když si člověk řekne: „Nevyplácí se modlit se, vždyť je to taková nuda!“, znamená to konec.
„Tvrdili, že se vyplácí modlit se. Vyzkoušel jsem si to, a nic. Tak jsem to nechal plavat.“ Tímto způsobem uvažuje celá řada lidí, a bohužel se tím připravují o veškeré šance. Bůh se k dotyčnému sice vrátí, ale nebude to hned. Počká si, až člověk bude ochoten překonat „nudného Boha“. V tom okamžiku ho nalezne a zjistí, že Pán je půvab sám. Naprosté okouzlení. Jenže často se předtím po celá dlouhá léta může projevovat jako nudný.
Vyplatí se vytrvat
Jednou jsem svému známému radil, aby své manželce koupil něco pěkného, nové šaty nebo kabát. Odpověděl mi, že je mu úplně fuk, v čem jeho žena chodí, že pro něj a za něj na sobě klidně může mít pytel. Je to důkaz lásky. Ona se nemusí parádit pro svého manžela, může chodit třeba v pytli. Méně zamilovaný si přeje, aby vypadala krásně. A nějak podobně je tomu i s Bohem. Bůh se někdy pro nás stává tím, o němž mluví z kazatelny zoufale nudný kněz. Proto lidé přicházejí o možnost hlubšího kontaktu. Když ale přemohou svůj odpor a nudu, Bůh se jim začne pozvolna zjevovat ve své kráse.
Buď dobrý sám k sobě
Sebeúcta jako slabost?
Cítíte se špatně, projevíte-li hněv?
Zahanbují vás vaše pocity?
Trápíte se, když uděláte chybu, nebo se zmýlíte?
Máte pocit viny, dáte-li někdy přednost svým potřebám, před potřebami druhých?
Během života si mnoho lidí osvojí postoje, které je deprimují. Považují sebeúctu za svou slabost. Opravdová sebeláska však začíná uznáním, že každý z nás je Božím dílem. Láska k sobě je vyjádřením lásky k Bohu Stvořiteli. A co víc, nemůžete se stát darem pro ostatní, dokud nebudete pečovat o své vlastní duchovní, duševní a tělesné zdraví. Zkuste překonat zkreslené představy, které brání plnému a poctivému životu.
Několik tipů,
jak rozvíjet sebeúctu
* Nemůžeš pro nikoho ničím být,
dokud nebudeš pečovat o sebe.
* Udělej si čas pro sebe
a zvol si místo, které
potřebuješ – i když od tebe
druzí lidé něco chtějí.
* Máš-li z něčeho strach,
svěř se někomu. Když se
něčeho obáváš a uchýlíš se
přitom do samoty, bude
ti ještě hůř.
* Jestliže tě někdo urazil či
zranil, promluv si s ním.
Budeš-li podobná zranění
v sobě potlačovat a nechávat
si je pro sebe, zranění poroste.
* Potkáš-li člověka, jemuž se
ve tváři zračí nějaké zranění
či smutek, nezneklidňuj se.
Nejsi odpovědný za to, abys
dělal všechny lidi šťastnými.
* Objeví-li se slzy, vyplač se.
* Když se ti zdá, že je všechno
šedivé, vyhledávej barvy.
* Má-li tě někdo rád, přijmi to
a měj z toho radost. Láska
není povinnost. Nemusíš
udělat něco na oplátku.
Mnoho věcí nevidíme, ony ale přesto existují…
Na světě je mnoho věcí, které nevidíme,
ale ony přesto existují a jsou důležité.
Jednou z takových neviditelných věcí je například náš rozum,
o němž je zcela zřejmé, že jsme jím obdařeni.
Nevidíme své myšlenky, ale přesto je máme.
Svou duši také nevidíme,
avšak přesto existuje – vidíme výsledky jejího působení,
neboť můžeme mluvit, myslet, rozhodovat se a tak dále.
Ani elektrický proud nevidíme,
a přesto chápeme, že existuje:
například fungování tohoto mikrofonu,
do kterého právě hovořím,
nám ohlašují svítící kontrolky.
A právě nejhlubší věci, které jsou základem světa,
nevidíme, ale můžeme vidět a vnímat jejich působení.
Stejně tak nevidíme vzkříšeného Krista svýma očima,
ale vidíme, že tam, kde Ježíš působí, se lidé mění, stávají se lepšími.
Vzniká tam větší schopnost žít v pokoji a usmíření.
Nevidíme tedy Pána samého, ale jeho působení.
Proto můžeme poznat, že je Ježíš přítomen.
