Nikoliv. Jenom Bůh sám je hoden našeho klanění. Avšak Marii můžeme ctít jako matku našeho Pána.
​
KOMENTÁŘ
​Klanění chápeme jako pokorné a bezpodmínečné uznání absolutní Boží vznešenosti nade vším stvořením. Maria je pouhým tvorem jako každý z nás. Ve víře je naší matkou. A rodičům přece smíme prokazovat úctu. Ctít Marii je biblické, protože ona sama říká: „Od této chvíle mě budou blahoslavit všechna pokolení“ (Lk 1,48b). Proto církev zná mariánská poutní místa, mariánské svátky, mariánské písně a modlitby, například růženec, který je souhrnem celého evangelia. -» 353, 484
​
KATECHISMUS KATOLICKÉ CÍRKVE
​KKC 971
„Budou mě blahoslavit všechna pokolení“ (Lk 1,48). „Úcta církve ke svaté Panně je niterný prvek křesťanského kultu.“ „Marii … církev právem uctívá zvláštní úctou … Už od nejstarších dob je blahoslavená Panna uctívána pod názvem ‘Bohorodička’ a věřící se v modlitbách utíkají pod její ochranu ve všech nebezpečích a potřebách … Tato úcta … je sice zcela jedinečná, ale podstatně se liší od úcty klanění, která se vzdává vtělenému Slovu stejně jako Otci i Duchu svatému, a velmi ji podporuje“; nachází svůj výraz v liturgických svátcích, zasvěcených Matce Boží, a v mariánské modlitbě svatého růžence, „souhrnu celého evangelia“.

Ano. Mariinu pomoc zakoušeli lidé už od prvopočátků církve. Miliony křesťanů o tom vydávají svědectví. [967-970]
​
KOMENTÁŘ
​Maria jako Ježíšova matka je také naší matkou v řádu milosti. Dobré matky vždycky bojují o své děti. A na prvním místě Maria. Už na zemi se přimlouvala u Ježíše za jiné; například když chtěla uchránit novomanželský pár v Káně před ostudou. O Letnicích se modlila v kruhu učedníků. Protože její láska k nám nikdy nepřestává, můžeme si být jisti tím, že se nás zastává v obou nejdůležitějších okamžicích našeho života: „… nyní i v hodinu smrti naší“. -» 85
​
KATECHISMUS KATOLICKÉ CÍRKVE
​KKC 967 – 970
Svým naprostým souhlasem s Otcovou vůlí, se spasitelným dílem jeho Syna a s každým hnutím Ducha svatého je Panna Maria pro církev vzorem víry a lásky. „Proto je oslavována jako vynikající a zcela jedinečný člen církve“ „a je předobraz [typus] církve“.

Avšak její úloha vzhledem k církvi a k celému lidstvu jde ještě dále. „Zcela zvláštním způsobem spolupracovala na díle Spasitelově poslušností, vírou, nadějí a vroucí láskou pro obnovení nadpřirozeného života duší. Proto se stala naší matkou v řádu milosti.“
„Mariino mateřství v plánu milosti trvá neustále od okamžiku souhlasu, který s vírou vyjádřila při zvěstování a bez váhání zachovala pod křížem, až do věčného dovršení spásy všech vyvolených. Když byla vzata do nebe, neopustila tento spasitelný úkon, ale nadále nám získává dary věčné spásy svými mnohonásobnými přímluvami … Proto je blahoslavená Panna vzývána v církvi jako přímluvkyně, pomocnice, ochránkyně a prostřednice.“

„Mariina mateřská úloha vůči lidem nikterak nezastiňuje ani nezmenšuje jediné prostřednictví Kristovo, nýbrž ukazuje jeho sílu. Celý spasitelný vliv blahoslavené Panny na lidi … plyne z nadbytku Kristových zásluh; opírá se o jeho prostřednictví, na něm naprosto závisí a z něho čerpá celou svou sílu.“ „Žádný tvor nemůže být nikdy kladen na jednu rovinu s vtěleným Slovem a Vykupitelem. Avšak jako mají na Kristově kněžství rozličným způsobem účast jak posvěcení služebníci, tak věřící lid, a jako se Boží dobrota skutečně vylévá na tvorstvo různým způsobem, tak ani jediné prostřednictví Vykupitele nevylučuje, nýbrž vyvolává rozličnou spolupráci tvorů, vyplývající z účasti na jediném zdroji.“

Maria je Matkou Boží. Na zemi byla spojena s Ježíšem tak jako nikdo jiný a toto pouto trvá i v nebi. Maria je královnou nebe a ve svém mateřství je nám nesmírně blízko. [972]
​
KOMENTÁŘ
​Protože Maria s tělem i duší přijala od Boha nelehké poslání, byla také s tělem i duší přijata do nebeské slávy. Ten, kdo žije a věří podle jejího příkladu, přijde do nebe. -> 80-85
​
KATECHISMUS KATOLICKÉ CÍRKVE
​KKC 972
Když jsme dlouze mluvili o církvi, o jejím původu, poslání a určení, nemůžeme toto téma lépe zakončit než tím, že obrátíme svůj zrak k Marii, abychom na ní rozjímali, co je církev ve svém tajemství, ve svém „putování ve víře“, a čím bude po skončení své cesty ve vlasti, kde na ni čeká „ve slávě nejsvětější a nerozdílná Trojice“, „ve společenství všech svatých“ ta, kterou církev uctívá jako matku svého Pána a jako svou vlastní matku: „Jako je matka Ježíšova, oslavená už s tělem a duší v nebi, obrazem i počátkem církve, která se dovrší v budoucím věku, tak zde na zemi září před putujícím Božím lidem jako znamení jisté naděje a útěchy, dokud nepřijde den Páně.“

Marii nám dal za matku Ježíš Kristus, náš Pán. [963-966, 973]
​
KOMENTÁŘ
​„Ženo, to je tvůj syn … to je tvá matka“ (Jan 19,26b-27a). Tato slova, kterými se Ježíš obrátil z kříže na Jana, od počátku chápala církev tak, že jimi byla svěřena do Mariiny ochrany. Proto je Maria i naší matkou. Smíme k ní volat a prosit ji o přímluvu u Boha.
​
KATECHISMUS KATOLICKÉ CÍRKVE
​KKC 963-966
Potom, co jsme hovořili o úloze Panny Marie v tajemství Krista a Ducha, je vhodné nyní uvažovat o jejím místě v tajemství církve. „Panna Maria … je uznávána a ctěna jako pravá matka Boha a Vykupitele … ‘je dokonce i matka [Kristových] údů …, poněvadž svou láskou spolupracovala, aby se zrodili v církvi věřící, kteří jsou údy té hlavy’.“ „… Maria, Matka Kristova, Matka církve.“

Mariina úloha v církvi je neoddělitelná od jejího spojení s Kristem a přímo z něj vyplývá. „Toto spojení matky se synem v díle spásy je zřejmé od chvíle pozemského početí Krista až do jeho smrti.“ Zvlášť se to projeví v hodině jeho utrpení: „Blahoslavená Panna se ubírala cestou víry a své spojení se synem udržovala věrně až ke kříži. Tam stála ne bez Božího plánu, spolu se svým jednorozeným hluboce trpěla, přidružila se k jeho oběti svou mateřskou duší a láskyplně souhlasila, aby byl zabit obětní dar, který ona zrodila. A nakonec, když Ježíš Kristus umíral na kříži, dal ji za matku učedníkovi těmito slovy: ‘Ženo, to je tvůj syn’ (Jan 19,26-27).“

Po nanebevstoupení svého Syna Maria „svými modlitbami pomáhala prvotní církvi“. Spolu s apoštoly a několika ženami vidíme „také Marii svými modlitbami vyprošující dar Ducha svatého, který ji zastínil už při zvěstování“.

„Když konečně neposkvrněná Panna, která byla uchráněna od jakékoli poskvrny dědičné viny, dokončila svůj pozemský život, byla s tělem i duší vzata do nebeské slávy a vyvýšena Pánem jako královna všeho tvorstva, aby se dokonaleji připodobnila svému synu, Pánu pánů a vítězi nad hříchem a smrtí.“ Nanebevzetí svaté Panny je zvláštní účastí na vzkříšení jejího Syna a předjímá vzkříšení ostatních křesťanů: „Ve svém mateřství jsi uchovala panenství, ve své smrti (dosl. usnutí — pozn. překl.) jsi neopustila svět, ö Matko Boží; dosáhla jsi pramene života, ty, která jsi počala živého Boha, a osvobodíš svými modlitbami naše duše od smrti.“

KKC 973
Tím, že vyslovila „fiat“ při zvěstování a dala svůj souhlas k tajemství vtělení, Maria už spolupracuje na celém díle, které její Syn má vykonat. Je Matkou všude, kde on je Spasitelem a hlavou mystického Těla.

Maria byla více než pouhý pasivní Boží nástroj. Díky jejímu aktivnímu souhlasu přijal Bůh lidské tělo. [493-494, 508-
​
KOMENTÁŘ
​Andělovi, který Marii oznámil, že porodí „Syna Nejvyššího“, odpověděla: „Ať se mi stane podle tvého slova“ (Lk 1,38). Spása Lidstva v Ježíši Kristu tedy začíná Božím dotazem, svobodnou odpovědí člověka – a nemanželským těhotenstvím. Nanejvýš neobvyklými cestami se Maria stala pro nás „branou spásy“. -> 479
​
KATECHISMUS KATOLICKÉ CÍRKVE
​KKC 493-494
Otcové východní tradice nazývají Boží Matku „celou svatou“ (Panhagia), slaví ji jako „nedotčenou jakoukoliv poskvrnou hříchu, takřka modelovanou Duchem svatým a vytvořenou jako nové stvoření“. Z Boží milosti zůstala Maria po celý svůj život nedotčena jakýmkoli osobním hříchem.

Na oznámení, že mocí Ducha svatého porodí „Syna Nejvyššího“, ačkoliv nežije s mužem, Maria odpověděla tím, že „ochotně uvěřila“ s jistotou, že „u Boha není nic nemožného“: „Jsem služebnice Páně: ať se mi stane podle tvého slova“ (Lk 1,37-38). „A tak se Maria ?, souhlasící s Božím slovem, stala matkou Ježíšovou. Přijala spásnou Boží vůli celým srdcem a bez jakékoli zábrany hříchu, zasvětila se cele jako služebnice Páně osobě a dílu svého syna a pod ním a s ním – z milosti všemohoucího Boha – sloužila tajemství vykoupení.“ „Jak praví svatý Irenej, ‘svou poslušností se stala příčinou spásy pro sebe i pro celé lidské pokolení. Proto mnozí svatí otcové ve svých kázáních s oblibou mluví podobně jako on: ‘Uzel, vzniklý neposlušností Evy, byl rozvázán poslušností Marie; co zauzlila panna Eva nevěrou, to rozuzlila Panna Maria vírou.’ Ve srovnání s Evou nazývají Marii ‘matkou živých’ a často zdůrazňují: ‘Smrt přišla prostřednictvím Evy, život prostřednictvím Marie’.“

KKC 508
Z Evina potomstva Bůh vyvolil Pannu Marii, aby byla matkou jeho Syna. Jako „plná milosti“ je „nejvznešenějším plodem vykoupení“: od prvního okamžiku svého početí je zcela uchráněna poskvrny prvotního hříchu a během svého života se nedopustila žádného osobního hříchu.

Církev věří, že „blahoslavená Panna Maria byla od prvního okamžiku svého početí pro zvláštní milost a výsadu všemohoucího Boha, vzhledem k zásluhám Ježíše Krista, Spasitele lidského rodu, uchráněna jakékoliv poskvrny dědičného hříchu“ (dogma z r. 1854). [487-492, 508]
​
KOMENTÁŘ
​Víru v „neposkvrněné početí“ nese církev od svého počátku. Dnes ale bývá tento pojem chybně interpretován. V podstatě vypovídá, že Bůh uchránil Marii před důsledky dědičného hříchu, a to od samého počátku jejího života. Nehovoří tedy o Ježíšově početí v Mariině těle. A už vůbec neznamená pohrdání sexualitou v křesťanství v tom smyslu, že by se muž a žena při aktu zplození dítěte „poskvrňovali“.
​
KATECHISMUS KATOLICKÉ CÍRKVE
​KKC 487-492
Co katolická víra vyznává o Marii, pramení z toho, co vyznává o Kristu; co však učí o Marii, to opět osvětluje její víru v Krista.

„Bůh poslal svého Syna“ (Gal 4,4), chtěl však svobodnou spolupráci jednoho tvora, aby mu dal tělo. Kvůli tomu Bůh od věčnosti vyvolil za matku svého Syna jednu izraelskou dceru, židovskou dívku z Nazareta v Galileji, „pannu zasnoubenou s mužem jménem Josef z Davidova rodu a ta panna se jmenovala Maria“ (Lk 1,26-27). „Otec milosrdenství však chtěl, aby vtělení předcházel souhlas předurčené matky, aby tak jako kdysi žena přispěla ke smrti, žena přispěla i k životu.“

Po celý Starý zákon bylo Mariino poslání připravováno posláním svatých žen. Na počátku je Eva: navzdory své neposlušnosti dostává příslib potomstva, které zvítězí nad zlým duchem, a také slib, že bude matkou všech živých. V síle tohoto přislíbení Sára počne syna i přes své stáří. Proti všemu lidskému očekávání Bůh volí to, co je považováno za bezmocné a slabé, aby ukázal, že je věrný tomu, co přislíbil: Annu, Samuelovu matku, Deboru, Rút, Juditu, Ester a mnohé další ženy. Maria „vyniká mezi pokornými a chudými Páně, kteří od něho s důvěrou očekávají a přijímají spásu. S ní konečně, přeslavnou dcerou Siónu, po dlouhém čekání na splnění zaslíbení přišla plnost času a uskutečňuje se nový plán spásy“.

K tomu, aby Maria byla matkou Spasitele, „byla od Boha obdařena dary hodnými tak velkého úkolu“. Anděl Gabriel ji při zvěstování zdraví jako „milostiplnou“ (Lk 1,28). Aby mohla dát svobodný souhlas své víry ke svému vyvolení, které jí bylo oznámeno, bylo třeba, aby byla cele nesena Boží milostí.

Církev si během staletí uvědomila, že Maria, plná Boží milosti, byla vykoupena už od svého početí. To hlásá dogma o Neposkvrněném početí, které vyhlásil roku 1854 papež Pius IX.: „Blahoslavená Panna Maria byla od prvního okamžiku svého početí pro zvláštní milost a výsadu všemohoucího Boha, vzhledem k zásluhám Ježíše Krista, Spasitele lidského rodu, uchráněna jakékoliv poskvrny dědičného hříchu.“

Tento „jas jedinečné svatosti“, kterým je Maria ozdobena „od prvního okamžiku svého početí“, dostává zcela od Krista: „byla vykoupena vznešenějším způsobem vzhledem k zásluhám svého Syna“. Víc než kteroukoliv jinou stvořenou osobu ji Otec v Kristu „zahrnul z nebe rozmanitými duchovními dary“ (Ef 1,3). V něm ji „vyvolil ještě před stvořením světa“, aby byla před ním svatá a neposkvrněná v lásce (Ef 1,4).

KKC 508
Z Evina potomstva Bůh vyvolil Pannu Marii, aby byla matkou jeho Syna. Jako „plná milosti“ je „nejvznešenějším plodem vykoupení“: od prvního okamžiku svého početí je zcela uchráněna poskvrny prvotního hříchu a během svého života se nedopustila žádného osobního hříchu.

V žádném případě. Ten, kdo oslovuje Marii jako Boží Matku, zároveň tím vyznává, že její Syn je Bůh.
​
KOMENTÁŘ
​Když se prvotní křesťané přeli o to, kým je Ježíš, stal se titul Theotokos („Bohorodička“) poznávacím znamením pravověrné interpretace Písma svátého: Maria nezrodila pouhého člověka, který by se až po svém narození „stal“ Bohem, nýbrž už ve svém těle nosila skutečného Božího Syna. Tato otázka se nevztahuje předně na Marii, ale podstatně se dotýká jádra sporu o to, zdaje Ježíš zároveň pravý člověk a pravý Bůh. -> 117
​
KATECHISMUS KATOLICKÉ CÍRKVE
​