Bůh nás stvořil ze svobodné a nezištné lásky. [1-3]
​
KOMENTÁŘ
​Když člověk miluje, jeho srdce přetéká. Touží se o svou radost rozdělit s druhými. Tuto touhu zdědil po svém Stvořiteli. Ačkoliv Bůh je tajemství, můžeme o něm přemýšlet po lidsku a prohlásit: Stvořil nás z „přemí­ry“ své Lásky. Chtěl se s námi podělit o svou nesmír­nou radost, kterou jsme my sami – stvoření jeho lásky.
​
KATECHISMUS KATOLICKÉ CÍRKVE
​KKC 1 – 3
Bůh, jenž je sám v sobě nekonečně dokonalý a blažený, v úradku své ryzí dobroty, ze své svobodné vůle stvořil člověka, aby mu dal účast na svém blaženém životě. Proto v každé době a na každém místě se Bůh přibližuje k člověku. Volá člověka a pomáhá mu, aby Boha hledal, poznával a miloval ze všech svých sil. Svolává všechny lidi, které hřích rozptýlil, k jednotě ve své rodině, v církvi. Činí tak skrze svého Syna, kterého, když se naplnil čas, poslal na zem jako Vykupitele a Spasitele. V něm a jeho prostřednictvím Bůh povolává lidi, aby se v Duchu svatém stali jeho adoptivními dětmi, a tím i dědici jeho blaženého života.

Aby tato výzva zazněla po celé zemi, rozeslal Kristus apoštoly, které si sám zvolil, a přikázal jim, aby hlásali evangelium: „Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa!“ (Mt 28,19-20). V moci a síle tohoto poslání apoštolové „vyšli a všude kázali. Pán působil s nimi a potvrzoval jejich slova znameními, která je provázela“ (Mk 16,20).

Ti pak, kteří s Boží pomocí přijali Kristovo pozvání a svobodně na ně odpověděli, byli sami podníceni Kristovou láskou k tomu, aby hlásali všude na světě radostnou zvěst. Tento poklad přejatý od apoštolů střežili věrně jejich nástupci. Všichni, kdo věří v Krista, jsou povoláni, aby poklad víry předávali z pokolení na pokolení, aby víru hlásali, žili podle ní v bratrské jednotě a slavili ji v liturgii a modlitbě.

Na zemi jsme proto, abychom poznávali a milovali Boha, abychom podle jeho vůle konali dobro a abychom jednoho dne došli do nebe. [1-3, 358]
​
KOMENTÁŘ
​Být člověkem znamená vyjít od Boha a směřovat k Bohu. Náš původ sahá dále než k našim rodičům. Pocházíme od Boha, ve kterém spočívá veškeré nebeské i pozemské štěstí, a jsme očekáváni v jeho věčné a bezmezné blaženosti. Mezitím žijeme na této zemi. Někdy si uvědomujeme blízkost svého Stvořitele, často ale necítíme vůbec nic. Abychom dokázali nalézt cestu k domovu, poslal nám Bůh svého Syna. Ten nás osvobodil od hříchu, zachránil nás od všeho zlého a neomylně nás vede ke skuteč­nému životu. On je „cesta, pravda a život“ (Jan 14,6). → 285
​
KATECHISMUS KATOLICKÉ CÍRKVE
​KKC 1 – 3
Bůh, jenž je sám v sobě nekonečně dokonalý a blažený, v úradku své ryzí dobroty, ze své svobodné vůle stvořil člověka, aby mu dal účast na svém blaženém životě. Proto v každé době a na každém místě se Bůh přibližuje k člověku. Volá člověka a pomáhá mu, aby Boha hledal, poznával a miloval ze všech svých sil. Svolává všechny lidi, které hřích rozptýlil, k jednotě ve své rodině, v církvi. Činí tak skrze svého Syna, kterého, když se naplnil čas, poslal na zem jako Vykupitele a Spasitele. V něm a jeho prostřednictvím Bůh povolává lidi, aby se v Duchu svatém stali jeho adoptivními dětmi, a tím i dědici jeho blaženého života.

Aby tato výzva zazněla po celé zemi, rozeslal Kristus apoštoly, které si sám zvolil, a přikázal jim, aby hlásali evangelium: „Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa!“ (Mt 28,19-20). V moci a síle tohoto poslání apoštolové „vyšli a všude kázali. Pán působil s nimi a potvrzoval jejich slova znameními, která je provázela“ (Mk 16,20).

Ti pak, kteří s Boží pomocí přijali Kristovo pozvání a svobodně na ně odpověděli, byli sami podníceni Kristovou láskou k tomu, aby hlásali všude na světě radostnou zvěst. Tento poklad přejatý od apoštolů střežili věrně jejich nástupci. Všichni, kdo věří v Krista, jsou povoláni, aby poklad víry předávali z pokolení na pokolení, aby víru hlásali, žili podle ní v bratrské jednotě a slavili ji v liturgii a modlitbě.

KKC 358 – Bůh stvořil všechno pro člověka, avšak člověk byl stvořen, aby miloval Boha a sloužil mu a aby mu obětoval celé stvoření: „Jaká je to tedy bytost, která byla stvořena s takovou vážností? Je to člověk, velká, obdivuhodná a živá postava, jež má v Božích očích větší cenu než všechno ostatní stvoření: je to člověk a pro něho existuje nebe i země a moře a celé stvoření; jeho spáse přikládal Bůh takovou důležitost, že pro něho neušetřil ani svého jednorozeného Syna. Vždyť Bůh neúnavně používal všech prostředků, aby dal člověku vystoupit až k sobě a posadil si ho po své pravici.