Bůh učinil všechno pro člověka. Člověk je „jediný tvor na zemi, kterého Bůh chtěl pro něho samého“ (GS, 24) a stvořil ho k tomu, aby byl šťastný. Svého štěstí člověk dosahuje tím, že poznává Boha, miluje ho, slouží mu a žije ve vděčnosti vůči svému Stvořiteli. [358]
​
KOMENTÁŘ
​Vděčnost je uznaná láska. Bůh si přeje, abychom poznávali jeho lásku a abychom už nyní prožívali celý svůj život ve vzájemném vztahu s ním. Tento vztah trvá navěky.
​
KATECHISMUS KATOLICKÉ CÍRKVE
​KKC 358
Bůh stvořil všechno pro člověka, avšak člověk byl stvořen, aby miloval Boha a sloužil mu a aby mu obětoval celé stvoření: „Jaká je to tedy bytost, která byla stvořena s takovou vážností? Je to člověk, velká, obdivuhodná a živá postava, jež má v Božích očích větší cenu než všechno ostatní stvoření: je to člověk a pro něho existuje nebe i země a moře a celé stvoření; jeho spáse přikládal Bůh takovou důležitost, že pro něho neušetřil ani svého jednorozeného Syna. Vždyť Bůh neúnavně používal všech prostředků, aby dal člověku vystoupit až k sobě a posadil si ho po své pravici.

Člověk je na rozdíl od neživých věcí, rostlin a zvířat osobou obdařenou duchem. Tato vlastnost ho spojuje více s Bohem než s jinými viditelnými stvořeními. [355-357, 380]
​
KOMENTÁŘ
​Člověk není jen něco, nýbrž je někdo. Stejně jako prohlašujeme o Bohu, že je osobou, vztahujeme totéž i na člověka. Člověk dokáže poznávat sám sebe a zvládne na sobě pracovat; vnímá ostatní lidi jako osoby, umí si uvědomit jejich důstojnost a dokáže je milovat. Mezi všemi viditelnými bytostmi jen člověk je schopen „poznávat a milovat svého Stvořitele“ (GS, 12).
​
KATECHISMUS KATOLICKÉ CÍRKVE
​KKC 355-357
Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil“ (Gn 1,27). Člověk zaujímá ve stvoření jedinečné místo: je „Božím obrazem“ (I); ve své přirozenosti spojuje svět duchový a hmotný (II); je stvořen „jako muž a žena“ (III); Bůh ho učinil svým přítelem (IV).

Jen člověk ze všech viditelných tvorů je schopen „poznávat a milovat svého Stvořitele“; „je jediným tvorem, kterého Bůh chtěl pro něho samého“; jen člověk je povolán, aby sdílel poznáním a láskou Boží život, k němuž byl stvořen a který je hlavním důvodem jeho důstojnosti. „Kladu si otázku, co nebo kdo byl příčinou, že jsi dal člověku tak velkou důstojnost? Jistě to byla jedině tvá nesmírná láska, s níž jsi sám v sobě pohlížel na své stvoření a zamiloval si je; vždyť jsi je stvořil z lásky a z lásky jsi mu dal bytí schopné okoušet tvé věčné dobro.“

Lidský jedinec má osobní důstojnost, protože je Božím obrazem; člověk není jen něco, nýbrž někdo. Je schopen se poznávat, být svým pánem, svobodně se dávat a vstupovat do společenství s jinými osobami; milostí je povolán do společenství se svým Stvořitelem, aby mu odpovídal vírou a láskou; to za něho nikdo nemůže udělat.

KKC 380
„Člověka jsi stvořil k svému obrazu a svěřil jsi mu celý svět, aby vládl nade vším tvorstvem a sloužil jedině tobě, svému Stvořiteli.“

Člověk by měl ve stvořeních ctít svého Stvořitele, a proto s nimi zacházet nanejvýš pozorně. Lidé, zvířata a rostliny mají téhož Stvořitele, který je z lásky povolal k bytí. Proto je láska ke zvířatům věcí hluboce lidskou. [344, 354]
​
KOMENTÁŘ
​Člověku je dovoleno užívat rostlin a živočichů a jíst je, ale není mu dovoleno zvířata týrat nebo je chovat neodpovídajícím způsobem. Odporuje to důstojnosti stvoření stejně jako slepě chamtivé drancování bohatství země.
​
KATECHISMUS KATOLICKÉ CÍRKVE
​KKC 344
Mezi všemi tvory existuje solidarita, protože mají všichni téhož Stvořitele a všichni jsou zaměřeni k jeho slávě: „Ať tě chválí, můj Pane, všechno, co jsi stvořil, zvláště pak bratr slunce, neboť on je den a dává nám světlo, je krásný a září velikým leskem, vždyť je, Nejvyšší, tvým obrazem. Ať tě chválí, můj Pane, sestra voda, která je velmi užitečná, pokorná, vzácná a čistá. Ať tě chválí, můj Pane, naše sestra, matka země, která nás živí a slouží nám a rodí rozličné plody s pestrými květy a trávu. Chvalte mého Pána, dobrořečte a děkujte mu a služte mu s velikou pokorou.“

KKC 354
Respektovat zákony vepsané do stvoření a vztahy vyplývající z přirozenosti věcí je zásadou moudrosti a základem morálky.

Ano. Člověk je vrcholem stvoření, protože ho Bůh učinil ke svému obrazu (Gn 1,27). [343-344, 353]
​
KOMENTÁŘ
​Stvoření člověka je jasně odděleno od stvoření ostatních živých bytostí. Člověk je osoba, to zname¬ná, že se může svobodně a rozumně rozhodovat pro lásku nebo proti ní.
​
KATECHISMUS KATOLICKÉ CÍRKVE
​KKC 343-344
Člověk je vrcholem díla stvoření. Inspirované vyprávění to vyjadřuje tím, že jasně rozlišuje stvoření člověka od stvoření ostatních tvorů.

Mezi všemi tvory existuje solidarita, protože mají všichni téhož Stvořitele a všichni jsou zaměřeni k jeho slávě: „Ať tě chválí, můj Pane, všechno, co jsi stvořil, zvláště pak bratr slunce, neboť on je den a dává nám světlo, je krásný a září velikým leskem, vždyť je, Nejvyšší, tvým obrazem. Ať tě chválí, můj Pane, sestra voda, která je velmi užitečná, pokorná, vzácná a čistá. Ať tě chválí, můj Pane, naše sestra, matka země, která nás živí a slouží nám a rodí rozličné plody s pestrými květy a trávu. Chvalte mého Pána, dobrořečte a děkujte mu a služte mu s velikou pokorou.“

KKC 353
Bůh chtěl rozmanitost svých tvorů, jejich vlastní dobro, jejich vzájemnou závislost a jejich řád. Všechny hmotné tvory určil k dobru lidského pokolení. Člověk a skrze něho celé stvoření je určeno k Boží slávě.